OSVĚTLENÍ

 

Žárovky pro motorová vozidla tvoří mezi ostatními žárovkami samostatnou skupinu vzhledem k tomu, že jsou za provozu vystaveny značně nepříznivým podmínkám - kolísajícímu napájecímu napětí a silným otřesům.

Oproti některým světelným zdrojům mají tyto žárovky řadu nevýhod, zvláště malou světelnou účinnost. Avšak naopak některé jejich výrazné výhody, jako okamžitá provozuschopnost po zapnutí, možnost konstrukce vhodné pro napětí používaná u motorových vozidel, nenáročnost pro doplňková zařízení, je zřejmě předurčují i pro používání v automobilech.

Omezení světelné účinnosti žárovek je především vázáno na použitelné materiály vlákna, která jsou téměř výhradně vyráběna z wolframu, jenž má bod tání 3410 °C. Provozní teplota vlákna musí být nižší, přičemž čím se více bude blížit bodu tání, tím se bude zkracovat životnost žárovky v důsledku zvyšujícího se odpařování wolframu z povrchu vlákna. Ve skutečné žárovce se navíc v důsledku např. nestejnorodosti materiálu prakticky vždy vyskytuje místo s vyšší povrchovou teplotou. V tomto místě dochází k intenzivnějšímu odpařování, tím k zmenšení průřezu vlákna a dalšímu zvyšování teplot. Postup se tedy zrychluje až dojde k přetavení nebo mechanickému poškození vlákna a tím ukončení životnosti žárovky.

V posledním desetiletí se obohatil sortiment autožárovek, o žárovky halogenové. Jedná se o praktické využití již dříve známé fyzikálně chemické reakce. Přidáním jistého množství halogenové příměsi do náplně žárovky, při současně vhodně volené konstrukci, a použitím nových teplotně odolných materiálů baňky /čirý tavený křemen/, dochází při provozu žárovky k tzv. regeneračnímu cyklu. Částice wolframu emitované z rozžhavené spíraly, které by normálně tvořily nálet na vnitřní stěnu baňky, se v blízkosti baňky /má-li tato teplotu vyšší než 250 °C/ chemicky váží s halogenem na plynnou sloučeninu halogenu s wolframem. Vlivem difuse se tato sloučenina dostává zpět do těsné blízkosti spirály kde se v důsledku vysokých teplot rozpadá opět na elementární částice wolframu a halogenu. Zatím co halogen se vrací zpět k povrchu baňky a znovu se účastní reakce, wolfram zvyšuje tlak wolframových par v okolí spirály. Podstatným přínosem halogenových žárovek je tedy prakticky konstantní světelný tok během celého života žárovky, dále pak zvýšením měrného výkonu, zvýšení barevné teploty vyzařovaného světla /přirozenější podání barev/ a zmenšení rozměrů. Na druhé straně jsou však tyto žárovky vzhledem k použitým materiálům podstatně dražší.

Většina rozměrů i světelně technických hodnot automobilových žárovek na našem vozidle je vázána přísnými mezinárodními předpisy. Totéž platí i o použitých světlometech, neboť dodržení předepsaných hodnot osvětlení musí být zajištěno i po výměně žárovky kterékoliv provenience.

Jednoznačná poloha ve svítidlech je u většiny automobilových žárovek zajištěna použitím bajonetových patic, pouze žárovky do hlavních světlometů mají patice přírubové pro přesnější dodržení polohy vlákna.

 

PŘEHLED ŽÁROVEK VE VOZIDLE

Obr. 69

Žárovka Patice Příkon W Světelný tok lm Základní rozměry Obr. Použití pro světla
D max. b max. C
TGL 11413 přírub. 45/ min. 600/ 35 50 28±0,35 a/ dálková tlumená
40 min. 400
max. 550
TGL 10833 Ba 15s 15 25 38 26,5±05 b/ návěst.
21 440±15%
Ba 9s 2 8,8 17,5 13,5±1,5 c/ návěst.
SV 8,5 5 50±20% 11 39 - d/ návěst.
3 8 31 -
Ba 7s 1,2 7,2 20 e/ osvět. přístr.

Poznámka : a/ Světlomety b/ Blikací a brzdové c/ Parkovací d/ Koncové svítilny a stropní svítilna, svítilna poznávací značky e/ Kontrolní svítilna nabíjení, dálkových světel, blikačů a osvětlení přístrojů. Přehled všech žárovek vyráběných v ČSSR pro naše vozidlo dle norem ČSN viz na tab. níže.

PŘEHLED ŽÁROVEK ČSN
Žárovky Patice Jmen. příkon /W/ Světelný tok /1 m/ Zákl. rozměry /mm/ Životnost /h/ Použití Obr.
D*/ T*/ D b c
Světlometové dvouvláknové dle ČSN 36 0181 P 45 t 45 40 D min. T min/max 41 50 28,5 - 0,35 100 světlomety a/
600 400/500
Signalizační jednovláknové dle ČSN 36 0183 BA 15s

BA 15d

21 460 26,5 max. 45 max. 31,8 - 1,0 100 ukazatel směru a brzdová b/
Signalizační trubkové dle ČSN 36 0186 Ba 9s 4 35 8,8 21,5 15 - 1,5 200 obrysová c/
Signalizační sulfitové dle ČSN 36 0187 SV 8,5 5 45 11 35 - 1,0 - 200 vnitřní, SPZ, kontrolka nabíjení, ukazatele směrů, dálk. světel d/
Tyto se již nevyrábí BA 7s 2 - 6,8 20 - 200 osvětlení přístrojů e/
*D = vlákno dálkového světla; *T = vlákno tlumeného světla.

Jmenovité napětí všech žárovek ne vozidle je 6 V. /Zkušební napětí pro udaný světelný tok je 6,75V./

VNĚJŠÍ OSVĚTLENÍ

 

Vnější světla jsou téměř v celém rozsahu vázána Předpisy, jak národními, tak i mezinárodními a to co do vlastností i umístění. Některá jsou pro vozidla přímo předepsána. Z osvětlovacích světel jsou to dálková a tlumená, z návěstních obrysová, koncová, brzdová, směrová, osvětlení poznávací značky a odrazky. Některá jsou povolována např. mlhovky, zpětný světlomet, ze signalizačních boční parkovací světla. Některá z vnějších světel nemají své místo ještě vyjasněno. Jsou připouštěna, přikazována nebo i zakazována. Z osvětlovacích jsou to pomocné světlomety dálkové, širokozářící světlomety, otočné světlomety a pod., ze signalizačních světel například koncové světlo, varovná světla, boční světla pro vyznačeni podélného obrysu. Před instalací vnějších světel je nutno prostudovat vyhlášku, abychom se nedostali do rozporu s platnými předpisy.

SVĚTLOMETY

Světlomety jsou osvětlovací tělesa upravená tak, aby světlo usměrnila do vhodného světelného kužele a osvětlovala vzdálenější předměty. Používají se pro světla dálková, tlumená a do mlhy. Sestávají s parabolického zrcadla, které usměrňuje světlo do potřebného směru. Rozložení světla ve světelném kuželi se řídí tvarem a polohou zdroje světla, tj. svítícího vlákna, vzhledem k ose a ohnisku zrcadla, clonami a tvarováním krycího skla, jímž světlo ze světlometu vystupuje.

Vhodného rozložení světla lze velmi nesnadno dosáhnout pouze úpravou tvaru a polohy svítícího vlákna a otevřením paraboly. Proto se používá rýhovaného krycího skla. Rýhováním krycího skla se rovnoběžné paprsky lámou a usměrňují do potřebného směru.

Jakost světlometů závisí jak na provedení paraboly, umístění vlákna, provedení krycího skla a na optickém seřízení celku, tak i na použitých materiálech a na technologii výroby. Po mechanické stránce musí být světlomety upraveny tak, aby je bylo možno nastavit do požadovaného směru, a musí být spolehlivě upevněny, aby se jejich poloha samovolně neměnila. Musí být vodotěsné a prachotěsné, aby vnitřní opticky činné plochy byly chráněny před znečištěním.

Světlomet na voze "Trabant" se skládá z pouzdra, paraboly se sklem, ze žárovek s objímkou a krycího rámečku. Pouzdro je vloženo do otvoru na čele předního blatníku a je uvnitř přišroubováno k patce na výztuze blatníku. Mezi pouzdro a blatník je vloženo pryžové těsnění.

Parabola se sklem je vložena do seřizovacího rámečku uvnitř pouzdra světlometu a je společně se seřizovacím rámečkem přidržována v pouzdru prostřednictvím tří patek a vinutých pružin. Do vrcholu paraboly je vsunuta objímka s dvouvláknovou asymetrickou žárovou /obr. 69a/ a žárovkou parkovacího světla /obr. 69c/.

 

VÝMĚNA ŽÁROVEK SVĚTLOMETŮ

 

Šroubovákem vsunutým do otvoru vespod krycího rámečku, se rámeček vypáčí směrem dopředu, načež jej nahoře vyzvedneme z drážky. Po sejmutí krycího rámečku se šroubovákem odtáhnou tři upevňovací patky paraboly /obr. 70 naznačeno šipkami/. Patky přitom lehce nadzvedneme a posuneme k okraji seřizovacího rámečku, čímž uvolníme parabolu, která se vyklopí z pouzdra ven. Z kontaktů dvouvláknové žárovky se stáhne bakelitový konektor s přívodními kabely. Objímka žárovky se uvolní vyvěšením kruhové drátěné pojistky z pod patek na obvodu otvoru v parabole a žárovka se vyjme z paraboly.Obr. 70

Výměnu žárovek do reflektorů provádějte tak, že žárovku uchopíte za baňku, zabalenou do čistého kousku látky či papíru. V žádném případe nepřipusťte, aby se na ni dostaly jakékoliv mastné skvrny, neboť se při rozsvícení odpařují a sráží na zrcadlové parabole reflektoru a tím snižují jeho odrazovou schopnost.

Při zpětné montáži musí žárovka zapadnout výstupkem na obvodu plechového límce žárovky do zářezu v parabole /v blízkosti otvoru pro žárovku parkovacího světla/. Poloha paraboly v seřizovacím rámečku je určena opěrkami na obvodu paraboly, které zapadnou do prohlubní v seřizovacím rámečku. Při výměně parkovací žárovky postupujeme obdobně, jelikož parkovací žárovka má objímku upevněnou na izolační destičce, kde jsou uchyceny i drátěné pojistky zajišťující dvouvláknovou žárovku v otvoru paraboly.

 

ŽIVOTNOST AUTOMOBILOVÝCH ŽÁROVEK

 

Některé hlasy zdůvodňují krátkou dobu života automobilových žárovek v hlavních světlometech zvětšeným napětím palubní sítě při nastavení regulátoru na 7,6 V /provozní nabíjecí napětí - při zatížení/. Jako odpomoc doporučují zásah do regulátoru nebo zařazení odporu do série s každou žárovkou, což je podle mého názoru nevhodné.

Podíváme-li se na napěťové poměry v našem vozidle, zjistíme: Výrobce seřizuje regulátory v rozmezí 6,5 až 7,6 V. Tento fakt je možno zdůvodnit tím, že napětí plně nabité baterie je až 7,8 V. Nastavíme-li tedy regulátor na 6 V, jezdíme neustále s nedostatečně dobíjenou baterií. Lze namítnout, že se napětí baterie zvětšuje až v závěru nabíjení a že rozdíl je nepodstatný.

Zařazení odporů do série se žárovkami je nevhodné. Při měření napětí na různých místech elektrického rozvodu dojdeme k z jištění, že napětí, které je na dynamu, není nikdy na světlometech při rozsvícených tlumených nebo dálkových světlech. Zanedbáme-li vliv přechodových odporů při uzemňování reflektorů /který je u starších vozů značný/, způsobuje průchod značného proudu poměrně slabým vodičem úbytek napětí dosahující až 1,5 V. Podíl na úbytku mívají i přepínače dálkových a tlumených světel.

Rozhodně se nedoporučuje zvyšovat životnost žárovky zařazením odporu do série. Zvýšenou životnost bychom totiž zaplatili podstatným snížením úrovně osvětlení, což by bylo na úkor bezpečnosti provozu /světelný tok klesá asi se čtvrtou mocninou poklesu napětí!/.

Životnost každého typu žárovek je předepsána normou. Pro rozvod 6 V se životnost měří při zkušebním napětí 6,3 V. Vzhledem k tomu, že životnost je silně závislá na provozním napětí /životnost klesá přibližně se 14 mocninou zvyšujícího se napětí/, závisí potom skutečně život jednotlivých žárovek jak na kvalitě provedené žárovky, tak na napěťových poměrech v elektrickém rozvodu vozidla.

SEŘÍZENÍ SVĚTLOMETŮ

Dálkové světlo má mít světelný kužel upraven tak, aby svítil účinně do dálky a přitom musí dávat dostatek rozptýleného světla do stran.

Tlumené světlo je kompromisem mezi požadavkem, aby řidič dobře viděl, a stejným požadavkem proti jedoucího řidiče. Pro zmenšení vzájemného oslňování setkávajících se vozidel je světelný kužel tlumeného světla skloněn k vozovce a upraven tak, aby do prostoru, v němž se pohybují oči protijedoucího řidiče, šlo jen omezené množství světla, a to i za cenu menšení dosahu světla před vlastním vozidlem.

Světlomety pro dálková a tlumená světla se seřizují podle většiny předpisů při nezatíženém vozidle. Obecně to správné není, seřizování by se mělo dělat při zatížení, při němž v nočním provozu osa světlometu směřuje nejvýše. Dodržení této zásady v praxi je však obtížné.

Seřizuje se buď pomocí speciálních přístrojů, nebo podle obrazu světelného kužele na zkušební stěně. Vozidlo se postaví před zkušební stěnu tak, aby jeho podélná osa byla ke zkušební stěně kolmá, a nejbližší část krycích skel světlometů musí být v předepsané vzdálenosti od stěny /obr. 71/.

Vozidlo musí být nezatížené, a má být k seřizování světlometů připraveno. Kola, mají být nahuštěna na předepsaný tlak, skla a seřizovací části světlometů očištěny a vozidlo má být očištěno od nánosů, které by mohly ovlivnit rozložení váhy.

Seřizování má význam jen na vozidle, které má v pořádku pružiny a geometrii os i kol. Před vlastním seřizováním světlometů se má vozem zakývat a posunout dopředu a dozadu, aby se odstranilo náhodně statické váznutí odpružení.Obr. 71

Zkušební stěna by měla být podle možnosti matově bílá a má být chráněna před osvětlením jinými zdroji. Podle obr. 71 se na ni označí dva body B ve stejné vzdálenosti od země, jako je výška středu krycích skel na vozidle. Body jsou vzájemně vzdálené jako středy krycích skel, tj. 1166 mm a souměrně umístěné k podélné rovině souměrnosti vozidla. Jsou to v podstatě průsečíky vodorovných os, procházejících středem světlometů rovnoběžně s podélnou osou vozidla.

Každý světlomet se seřizuje zvlášť, druhý musí být zakryt nebo jej vyřadíme z okruhu tím, že vyjmeme pojistku pro příslušné světlo. Vozidlo postavíme do vzdálenosti 5 m od kolmé stěny tak, aby střed vozu souhlasil se středovou čárou na stěně /obr. 71/. Dálkové světlo seřídíme tak, aby střed světelného kužele souhlasil přesně se značkou /B/ - levý s levým, pravý s pravým. Tlumené /potkávací/ světlo seřídíme tak, aby hranice světla a stínu byla přesně na vodorovné čáře, nejvýše 80 mm pod body B vyznačenými na stěně. Rozhraní má být vodorovné, s odchylkou spíše ke sklonu vlevo dolů na stranu protijedoucího vozidla.

Bod zlomu mezi vodorovnou a stoupající čárou hranice světla a stínu musí se krýt se značkou /bodem B/. V žádném případě se nesmí projevit úchylka doleva. Do prava smí bod zlomu mít úchylku až 20 cm.

Jsou-li nějaké odchylky v nastavení světlometů, seřídíme je pomocí seřizovacích šroubků na seřizovacím rámečku /obr. 70/. Před seřizováním sejmeme krytí rámečku /viz výměna žárovek/. Na seřizovacích šroubech uvolníme pojistné matice. Dolním šroubkem se seřizuje vodorovná poloha a šroubkem na straně poloha kolmá. Těmito šrouby nastavíme správný směr světlometů a pak pojistné matice zase utáhneme, přičemž šroub přidržíme šroubovákem aby se nám nepootočil.

 

SVĚTLA DO MLHY

 

Světla do mlhy jsou pomocným opatřením pro zlepšení viditelnosti v mlze a při sněžení. Žádné ze stávajících dálkových nebo tlumených světel není v husté mlze účinné. Světlo mlhou proniká špatně, protože se na vodních kapkách láme, nebo odráží a vytváří před vozidlem neprůhlednou clonu, která brání výhledu na větši vzdálenost. Čím intenzivnější je světlo světlometů, tím je mlhová clona před vozidlem méně průhledná a více oslňující.

Zatím se nepodařilo zajistit v mlze spolehlivou viditelnost. V mlhových světlometech se využívá všech možností zlepšení viditelnosti v mlze, které se nemohou použít u dálkových nebo tlumených světel bez zhoršení jejich vlastností. Obecně můžeme měnit jen rozložení světla, spektrální složení světla a umístění světlometu.

Barva světla je nejméně účinným opatřením a v poslední době je používáno mlhovek již jen s bílým světlem.

Umístěni mlhovek blíže vozovce zlepšuje viditelnost v méně husté mlze, protože u země je mlha řidší. Dolní mez výšky nad vozovkou je proto pro mlhovky níž než pro světla tlumená, u nichž by se tím příliš zmenšoval dosah.

Nejúčinnějším opatřením je rozloženi světla. Základním požadavkem je, aby co nejméně světelných paprsků vystupovalo vzhůru, neboť vytvářejí světelnou clonu.

Světla do mlhy nejsou povinná, jsou-li však použita, musí být schváleného typu a předpisy je vázán jejich počet a umístění. Pro nás to znamená, že mlhová světla musí být dvě, musí být nejblíže 0,4 m od obrysu vozidla a ne výše, než jsou tlumená světla. Nejmenší výška nad zemí, je stanovena na 25 cm.Obr. 71a

Koncové světlo do mlhy zlepšuje viditelnost pře námi jedoucího vozidla v mlze. Není rovněž povinné na vozidle může být jen jedno, červené, nejméně 10 cm od brzdového světla. Musí mít samostatný vypínač a musí být návěštěno kontrolním nepřerušovaným světlem barvy zelené anebo oranžové. Rovněž tak přední mlhová světla musí míti vlastní vypínač a návěštěna zeleným čí oranžovým světlem.

Světel do mlhy smí řidič užívat jen v mlze nebo při sněžení a to vždy současně s obrysovými světly.

Zapojení světel do mlhy v instalaci vozu je na obr. 71a.

 

ZPĚTNÁ SVĚTLA

 

Zpětná světla mají dvojí účel, osvětlovat vozovku za vozidlem při couvání a zároveň dát ostatním účastníkům provozu návěst, že vozidlo couvá nebo bude couvat.

Zpětná světla nejsou povinná, ale jsou již téměř standardní výzbrojí vozidel.

Protože naše vozy nejsou vybaveny zpětným světlometem, montují si jej někteří sami. Nejprve se seznámíme se zněním vyhlášky 32/72 kde se říká, že vozidlo může mít jedno, nebo dvě couvací světla, které mohou být v činnosti pouze při zařazení zpětném chodu. Pokud se použije pouze jeden zpětný světlomet - musí být na levé polovině vozidla min. 250, max. 1200 mm nad vozovkou /optimálně asi 800 mm/.

Jaká zpětná světla použijete, záleží na vašich možnostech. Jste omezeni pouze umístěním /vyhláška 32/72/ a fotometrickými hodnotami stanovenými mezinárodním předpisem, který říká, že v prostoru nad vodorovnou rovinou jdoucí referenční osou nesmí být svítivost větší než 300 cd /kandel/ pod touto rovinou ne nejvýše 600 cd a v ose nesmí být pod 80 cd. Což mnohým nic neříká a i kdyby, tak to budou těžko měřit, užijete asi běžně prodávaných obdélníkových "couvaček", nebo koupíte zpětné světlomety pro vůz "Moskvič".

Dále uvádíme popis automatického zapínání zpětných světlometů, ač již bylo zveřejněno např. v Tiskové službě Trabant č. 2/73.Obr. 72

Nejprve zhotovíte z plechu 160 x 40 mm o síle 2 - 3 mm držák vypínače obr. 72, který připevníme pod šrouby M6 držáku tyče řazení /obr. 73/. Na plech připevníme spínač brzdového světla pro motocykly, který zakoupíme v Mototechně.

Jelikož tyč řazení je dutá, musíme na její konec zhotovit zátku z umělé hmoty, aby při zasunuté zpátečce zatlačila kolík motocyklového spínače a tím sepnula obvod couvaček.

Zapojení do sítě vozidla je patrno ze schématu na obr. 74. Jeden vodič od motocyklového spínače zavedeme gumovou průchodkou do kabiny vozu a zapojíme jej na horní svorku pojistky č. 7. Je to předposlední pojistka vpravo /stírače, blinkry/.Obr. 73

Není možno zpětný světlomet napojit na pojistku, která je pod napětím i když je vypnuto zapalování. Při zajištění vozidla na svahu zařazením zpátečky, svítily by couvačky i při vypnutém zapalování.Obr. 74

Druhý vodič vedeme toutéž cestou do kabiny vozu a dále sloupkem čelního skla, pod stropem k zadnímu sloupku až ke zpětným světlometům /obr. 74/.

K instalaci použijeme vodiče o průřezu asi 1,5 mm2, případně průřez 0,75 mm2, to záleží na tom, jak silných žárovek použijeme.

 

SPÍNAČ SVĚTEL

 

Obr. 75aObr. 75bSpínač světel je umístěn ve víčku na levé straně přístrojové desky vedle spínačů stíračů.

Uvnitř spínače je dvoupatrový kotoučový rozdělovač na který přiléhají pérové kontakty od příslušných svorek spínače. Schéma a propojení svorek v jednotlivých polohách je na obr. 75a, b.

Zapojení spínače světel do el. instalace ve vozidle je na obr. 76. Toto schéma je pro vozy od roku výroby 1967. Do roku 1966 bylo používáno páčkových vypínačů, jejichž zapojení do el. instalace je na obr. 77.Obr. 77

Obr. 76

 

 

 

OPRAVA OTOČNÉHO SPÍNAČE

 

Nesvítí-li některé ze světel a závada je v otočném spínači, je pravděpodobně opálen nebo nedoléhá příslušný pérový kontakt ke kotoučovému rozdělovači uvnitř vypínače. Spínač vyjmeme z víčka přístrojové desky a odehnutím tří přídržných patek "p" /obr. 75a/, které jsou zahrnuty do drážek na obvodu zadní desky spínače, jej otevřeme. Při rozebírání máme zadní desku spínače /deska s vývodními svorkami/ otočenu nahoru, abychom nepoztráceli dvě pružinky a dvě polohové kuličky z vnitřku spínače. Je-li příslušný kontakt opálen, vyčistíme jej jemným smirkem a rovněž tak kotoučovou dráhu, na kterou přiléhá. Nepřiléhá-li kontakt k dráze, přihneme jej plochými kleštěmi.

 

PŘEPÍNÁNÍ SVĚTEL

 

Obr. 78Přepínáni dálkových světel na tlumená a opačně je řešeno nožním přepínačem. Tento přepínač se nespravuje. Je-li poškozen /může zůstat v mezipoloze a pak nesvíti ani tlumené ani dálkové světlo/ nahradíme jej novým.

U vozů de Luxe se přepínají světla páčkovým spínačem na sloupku řízení prostřednictvím reléového přepínače.

Tento reléový přepínač lze zakoupit v Mototechně. Jeho zapojení do el. instalace vozu je na obr. 78 /pro vozy od roku výroby 1967/.

Relé upevníme pod palubní desku v blízkosti táhla otevírání kapoty na šrouby upevňující regulační relé dynama. Tyto šrouby M5 však musíme použít delší než jsou původní. Je možné zkrátit původní délku vodičů vedoucích nyní k přepínacímu relé. Nový vodič propojující svorku 56as přepínače světel se svorkou 56as na reléovém přepínači provedeme měděným vodičem o průřezu 1,5 mm2.

Při zapnutém zapalováni přitáhnutím páčky spínače na sloupku řízení k sobě se zapojí světelná houkačka /denní provoz/ a při přepnutí otočného přepínače světel do polohy 2, lze přitahováním páčky spínače na sloupku řízení zapínat buď dálková nebo tlumená světla /noční provoz/. Pro přepnutí stačí krátké přitažení páčky, neboť má mechanickou paměť a zůstane v nové poloze až do příchodu nového přepínacího impulzu. Jestliže svítí dálková světla a otočným přepínačem světel je vypneme, např. po dojezdu, pak při novém zapnutí světel /poloha 2/ se rozsvítí tlumená světla. Na dálková je změníme opět přitažením páčky.

U vozů vyráběných do roku 1966, kde jsou páčkové spínače ovládání světel, je nutno instalovat někam na palubní desku páčkový přepínač, který bude mít dvě polohy a to polohu 1 - den a polohu 2 - noc. V poloze 1 slouží páčkový spínač na sloupku řízení jako světelná houkačka, v poloze 2 pracuje jako přepínač světel z dálkových na tlumená a opačně /prostřednictvím relé/.

Obr. 79Obr. 80Zapojení je na obr. 79. Ten, kdo má volný páčkový spínač /č. IV/ může jej použít místo výše uvedeného páčkového spínače. Relé k přepínání světel bude ovšem pracovat /"naprázdno"/ i když budeme spínač na sloupku řízení používat /ve dne při sepnutém spínači IV/ jako světelnou houkačku. Funkce je zřejmá ze schématu na obr. 80.

 

[Index] [Obsah] [Nahoru]