15 Elektrická zařízení

Všechny elektrické spotřebiče na voze jsou napájeny stejnosměrným proudem o napětí 6 V, dodávaným dynamem a olověným akumulátorem 6 V, 84 Ah.

Elektrická instalace je provedena jednovodičovým systémem; to znamená, že je použito kabelů pouze pro kladný vodič; záporný v (ukostření) tvoří ocelový skelet karosérie. Jednotlivé kabely mají různobarevnou izolaci pro snadnou identifikaci zapojeni jednotlivých spotřebičů. Jejich průřez je od 0,75 do 6 mm2 podle příkonu jednotlivých spotřebičů a 35 mm2 pro hlavní přívodní kabely k akumulátoru. (Do r. 1977 jsou vodiče označovány až tříbarevně od r. 1978 jsou označován nejvýše dvoubarevně).

Připojení kabelů je provedeno buď utažením obnaženého konce kabelu ve zdířce, nebo nástrčným konektorem, anebo očkem, připevněným šroubem. Zapojení jednotlivých obvodů je dobře patrno ze schémat na obr. 176 a 177.

Rozvod v uzlech elektrické instalace a připojení jednotlivých spotřebičů je popsáno vždy v příslušném odstavci jednotlivých spotřebičů a uzlů. Tam, kde jsou jednotlivé kabely vedeny společně, jsou zabandážovány do svazků.

 

15.1 Všeobecné zásady pro údržbu a opravy elektrických zařízení

1. Před jakoukoli manipulací s obnaženým vodičem, kdy může dojít k jiskření či zkratu, je nutno odpojit kladnou svorku od akumulátoru.

2. Kabely je nutno chránit před stykem s pohonnými a mazacími hmotami. Všechna zařízení se udržují čistá, izolace kabelů se chrání před poškozením, aby nevznikly nežádoucí svody nebo zkrat. Při montáži musí mít kovový vodič čistý styk v místě připojení a musí být dobře upevněn, aby nevznikal v místě špatného dotyku přechodový odpor. Při pájení cínem je dobře používat pájecí pastu, která nemá korozívní účinky.

 

15.2 Všeobecně zásady pro zjišťování poruch elektrických zařízení

Pro zjišťování poruch na elektrickém zařízení si zhotovíme jednoduchou zkušební svítilnu ze dvou kusů kabelu o průřezu 0,5 mm2, dlouhých asi 30 cm, které na jednom konci připájíme k jakékoli objímce pro žárovku 6 V/1,2 až 5 W, na druhém konci kabely opatříme upevňovacími svorkami, tzv. "krokodýlky". Zkušební svítilnu používáme pro zjišťování místa přerušení proudu pro spotřebiče, k správnému nastavení předstihu, popř. jako nouzovou montážní svítilnu.

Nesvítí-li některá žárovka nebo nefunguje-li některý ze spotřebičů, např. motorek stíračů, houkačka apod., je nutno nejprve zkontrolovat:

1. nejsou-li uvolněny přívodní kabely k akumulátoru nebo zoxidovány svorky přívodních kabelů na vývodech akumulátoru (v takovém případě nefunguje samozřejmě žádný elektrický spotřebič);

2. není-li přepálena příslušná pojistka spotřebiče (viz kap. 15.15.6); je-li pojistka v pořádku, pootočíme s ní několikrát v pérových držácích sem a tam, neboť mohou být zoxidovány i kovové patice pojistky; současně přezkoušíme upevnění kabelů ve svorkách pojistkové skříňky u příslušné pojistky;

3. není-li přepáleno vlákno nesvítící žárovky, nebo zoxidována patice žárovky v objímce; přezkouší se upevnění přívodního kabelu k objímce žárovky;

4. je-li přívodní kabel spotřebiče pod proudem (přezkouší se zkušební svítilnou);

5. není-li uvolněn uzemňovací kabel spotřebiče nebo není-li uzemnění spotřebiče vadné (zoxidovaná objímka žárovky apod.).

Při kontrole přívodu proudu zkušební svítilnou se postupuje od spotřebiče přes spojovací uzly (svorkovnice, pojistkovou skříňku, odbočky, vypínače apod.) ke zdroji proudu. Vodítkem pro určení správného kabelu je jeho barevné označení (není-li ovšem elektrická instalace již předělána proti původnímu provedení nebo změněno původní barevné označení kabelů).

 

15.3 Údržba elektrických zařízení

1. každých 5 000 km:

zkontrolovat upevnění všech vodičů na regulačním spínači, dynamu, pojistkové skříňce, spínací skříňce, zapalování, spínači brzdových světel a na paticích kontrolních žárovek v přístrojové desce (v rychloměru);

- seřídit zapalování, očistit zapalovací svíčky (viz kap. 15.4.4);

- zkontrolovat funkci a seřízení světlometů (viz kap. 15.9.1);

2. každých 14 dní ošetřit akumulátor (viz kap. 15.5.3);

3. po ujetí 20 000 až 25 000 km vyměnit tuk v ložiskách dynama, očistit kolektor, podle potřeby vyměnit sběrné kartáče (uhlíky) dynama, překontrolovat funkci regulačního spínače nabíjení voltmetrem, popřípadě seřídit napětí na správnou hodnotu (viz kap. 15.6.2);

4. po ujetí 40 000 až 50 000 km vyčistit a naplnit tukem pouzdra kotvy spouštěče, očistit a namazat motorovým olejem závitový hřídel pastorku spouštěče, očistit kolektor, podle potřeby vyměnit sběrné kartáče (uhlíky) spouštěče. Přezkoušet funkci elektromagnetického spínače proudu (viz kap. 15.8.2).

 

Obr. 176. Schéma zapojení elektrické instalace do r. 1977 (tříbarevné označení vodičů)

1 - světlomety; 2 - přední blikače; 3 - dynamo; 4 - spouštěč; 5 - přerušovače zapalování; 6 - akumulátor; 7 - houkačka; 8 - tlakový spínač brzdových světel; 9 - zapalovací cívky; 10 - zapalovací svíčky; 11 - motorek stíračů; 12 - přerušovač blikačů; 13 - regulátor nabíjení; 14 - reléový přepínač tlumených světel; 15 - tachometr; 16 - svorkovnice; 17 - pojistková skříňka; 18 – zásuvka pro montážní svítilnu; 19 - vnitřní osvětlení; 20 - pákový přepínač blikačů a houkačky; 21 - spínací skříňka zapalování a spouštěče; 22 - vypínač světel; 23 - intervalový spínač stíračů; 24 - zadní skupinové svítilny; 25 - osvětlení státní poznávací značky

Barevné označení vodičů: sw = černá, rt = červená, gn = zelená, ws = bílá, ge = žlutá, gr = šedá, bl = modrá, br = hnědá, li = fialová

 

Obr. 177a. Schéma zapojení elektrické instalace od r. 1978 (dvoubarevné označení vodičů)

1 - přední blikače; 2 - světlomety; 3 - dynamo; 4 - spouštěč; 5 - houkačka; 6 - tlakový spínač brzdových světel; 7 - akumulátor; 8 - regulátor nabíjení; 9 - zapalovací svíčky; 10 - přerušovače zapalování; 11 - zapalovací cívky; 12 – pojistková skříňka; 13 - přerušovač blikačů; 14 - svorkovnice; 15 - motorek stíračů; 16 - reléový přepínač tlumených světel; 17 - zásuvka pro montážní svítilnu; 18 - vnitřní osvětlení; 19 - intervalový spínač stíračů; 20 - vypínač světel; 21 - pákový přepínač blikačů a houkačky; 22 - tachometr; 23 - spínací skříňka zapalování; 24 - zadní skupinová svítilna; 25 - osvětlení SPZ; 26 - spínač varovných světel; 27 - osvětlení motorového prostoru (jen v NDR, typ de Luxe)

Barevné označení vodičů : sw = černá, rt = červená, gn = zelená, ws = bílá, ge = žlutá, gr = šedá, bl = modrá, br = hnědá, li = fialová

 

Obr. 177b. Schéma zapojení motorku stíračů se šnekovým převodem v součinnosti s elektrickým omývačem předního skla

1 - intervalový spínač stíračů; kombinovaný s tlačítkovým spínáním elektrického omývače; 2 - motorek stíračů; 3 - omývač předního skla

 

15.4 Zapalování

15.4.1 Popis a funkce zapalování

Zapalování je bateriové, se samostatným primárním i sekundárním obvodem pro každý válec.

a) Zapalovací cívky pro napětí 6 V jsou umístěny na podběh pravého předního kola (viz obr. 184 a obr. 185).

b ) Primární obvod zapalování.

Proud pro primární obvod zapalování dodává akumulátor o napětí 6 V přes spínací skříňku do zapalovacích cívek (na přívod označený na cívce číslem 15 - viz obr. 185). Proud prochází primárním vinutím cívky na vývod 1 a je veden kabelem do skříňky přerušovačů. Nástrčkovou koncovkou 13 (viz obr. 178) je připojen na kondenzátor 2 zapojený paralelně do okruhu. Proud je dále veden plochým obnaženým vodičem k upevňovacímu šroubu pružiny páky, odtud postupuje pružinou páky do kontaktu a při sepnutí kontaktů se obvod uzavírá přes kontakt pevného držáku, který je ukostřen.

3. Sekundární obvod zapalování

Vysoké napětí kolem 15 000 V, potřebné pro přeskok zapalovací jiskry mezi elektrodami zapalovací svíčky, je indukováno v sekundárním vinutí zapalovací cívky v okamžiku přerušení primárního obvodu přerušovačem. Vývod sekundárního proudu je uprostřed víka zapalovací cívky z izolační hmoty a je dále veden tlustě izolovaným kabelem ke střední elektrodě zapalovací svíčky.

Obr. 178. Dvoupákový přerušovač zapalování

1 - vačka přerušovačů; 2 - kondenzátory; 3 - mazací plst vačky; 4,5 - páky pohyblivých kontaktů; 6 - pomocná základová destička přerušovače druhého válce; 7 - seřizovací šrouby vzdálenosti kontaktů; 8 - upevňovací šrouby základové desky; 9 - polohový kolík základové desky; 10 - upevňovací šrouby pomocné základové destičky; 11 - seřizovací šroub předstihu druhého válce; 12 - upevňovací šrouby kontaktů; 13 - nástrčky přívodních kabelů primárního proudu

 

15.4.2 Přerušovače primárního proudu

a) Páky přerušovače s vačkou přišroubovanou na konec hřídele za řemenicí klínového řemene ventilátoru jsou přístupné jen po sejmutí pravého předního kola (obr. 178). Jsou umístěny v kruhové skříňce na skříni klikového hřídele. Skříňku kryje kulaté plechové víčko, přidržované plochou ocelovou pružinou. Pootočí-li se plochou pružinou, lze víčko sejmout.

b) Základová, kruhová deska zapalování je připevněna ve skříňce zapalování dvěma šrouby 8. Po uvolnění dvou šroubů 8 a polohového kolíku 9 je možno základovou deskou pootáčet v rozmezí podélných otvorů šroubů 8 pro dosažení správného předstihu prvního válce (viz kap. 15.4.4, bod f).

Na základové desce jsou připevněny: šroubem 12 pohyblivá páka 4 a pevný kontakt přerušovače prvního válce a dvěma šrouby 10 pomocná destička 6, na níž je šroubem 12 upevněna pohyblivá páka 5 s pevným kontaktem přerušovače druhého válce. Po uvolnění dvou šroubů 10 lze pomocnou destičkou 6 posouvat po kruhové dráze nezávisle na poloze základové desky v rozmezí drážek pro šrouby 10 a tím dosáhnout správného předstihu druhého válce. Posuvu se dosáhne otáčením výstředné hlavy šroubu 1l. Základová deska dále nese dva kondenzátory 2 a mazací v plst (obr. 179) vačky 3 v plechovém držáku, kterým lze posouvat pro nastavení správné vzdálenosti plsti od vačky přerušovačů. Kontakty přerušovače 4 prvního válce jsou chráněny před zaolejováním proužkem plsti, navlečeným na vratné pružince páky přerušovače.

Obr. 179. Mazací plst vačky přerušovačů

 

c) Přesné nastavení vzdálenosti kontaktů přerušovače se provede po uvolnění šroubů 12 otáčením výstředné hlavy seřizovacího šroubu 7, který zapadá do výřezu držáku pevného kontaktu přerušovače a tím se oddaluje nebo přibližuje pevný kontakt od pohyblivého kontaktu páky přerušovače.

d) Vačka přerušovačů společně s odstředivým regulátorem (obr. 180) jsou připevněny šroubem M 8 na čelo konce klikového hřídele pod základovou deskou zapalování. Odstředivý regulátor nereguluje předstih v celém rozsahu otáček. Při 1 400 1 /min je již úplně rozevřen a dává vačce polohu plného předstihu. V podstatě záleží jeho funkce v usnadnění startu, dává motoru pružnější chod při nízkých otáčkách a měkký přechod do vyšších otáček při náhlém přidání plynu. Při volnoběhu motoru nastaví regulátor vačku přerušovačů na předstih asi 5° před HÚ (= 0,8 mm).

 

15.4.3 Demontáž a montáž zapalování

a) Odkryje se zapalování (viz kap. 15.4.2, bod a).

b) Přívodní kabely k přerušovačům se vytáhnou ze svorky 13 (viz obr. 178) u obou kondenzátorů. Vyšroubují se dva upevňovací šrouby 8 základové desky přerušovačů a základová deska se vyjme ze skříňky zapalování.

c) Vyšroubuje se upevňovací šroub 1 vačky přerušovačů, vačka a regulátor se vyjmou z klikového hřídele.

d) Vyšroubují se dva šrouby M 6 se zapuštěnou hlavou, upevňující skříňku přerušovačů ke klikové skříni, vyšroubuje se šroub M 8 z nálitku na levé straně skříňky přerušovačů a skříňka se vyjme.

e) Zpětná montáž má obrácený postup. Pozor na správné uložení regulátoru, který je unášen na čele čepu klikového hřídele výstupkem zapadajícím do drážky v čele čepu. Vačka přerušovačů má na hřídelíku regulátoru svou polohu označenou 0 na čele vačky, proti značce na základové desce regulátoru (na obr. 180 označeny šipkami). Po skončené montáži se zapalování seřídí (viz kap. 15.4.4).

Obr. 180. Montážní značky regulátoru 

 

15.4.4 Seřizování zapalování

a) Potřebné pomůcky: zkušební svítilna (viz kap. 15.2), přípravek pro rozevření regulátoru (obr. 182).

Pro přesné měření zdvihu pístu číselníkový úchylkoměr se speciálním držákem (obr. 181), popřípadě hloubkoměr.

b) Odpojí se kabely od zapalovacích svíček, vyšroubují se svíčky, zvedne se vůz na pravé straně vpředu, sejme se pravé přední kolo, očistí se víčko přerušovače, pootočí se plochou pružinou a sejme se víčko ze skříňky přerušovače.

Překontroluje se, popřípadě upraví napnutí klínového řemene.

c ) Pro nastavení pístů do správné polohy před horní úvratí pro předepsaný předstih (viz kap. 1.2) jsou na boku řemenice klikového hřídele na jejím vnějším okraji značky; jedna ryska pro nastavení pístu prvního válce před HÚ a dvě rysky pro nastavení pístu druhého válce před HÚ. Při pohledu na přerušovače v ose klikového hřídele nastavíme rysku příslušného válce na levé straně zapalování ve vodorovné poloze tak, aby lícovala s dělicí rovinou klikové skříně. Abychom vyloučili možnost nepřesnosti následkem polohy oka vzhledem k dělicí rovině skříně, přiloží se na přečnívající obrobenou plochu spodní poloviny skříně pravítko (nálitek pro upevňovací šroub skříňky přerušovačů na levé straně spodní poloviny skříně). Jeho spodní plocha prodlouží dělicí rovinu až k ryskám na řemenici.

Obr. 181. Číselníkový úchylkoměr pro měření polohy pístu Obr. 182. Rozpínací přípravek pro nastavení předstihu Obr. 183. Nasazení rozpínacího přípravku

d) Při prvním seřizování si zkontrolujeme přesnou polohu rysek na řemenici takto: otvorem pro svíčku se zjistí HÚ pístu, nejlépe číselníkovým úchylkoměrem, jehož speciální držák je zašroubován do otvoru pro svíčku (viz obr. 181) (popřípadě hloubkoměrem posuvného měřítka), a k naměřené hodnotě připočteme hodnotu předstihu přesně 4,0 mm dráhy pístu. Pak vrátíme píst zpátky asi o čtvrt otáčky klikového hřídele (klikovým, hřídelem otáčíme za řemen nebo řemenici). Poté pomalu otáčíme klikovým hřídelem opět ve smyslu otáčení klikového hřídele za chodu a na číselníku úchylkoměru (popř. až se píst dotkne hloubkoměru, zasunutého do otvoru pro svíčku) sledujeme dosažení nastavené hodnoty. Řídíme se zásadou podle bodu h této kapitoly. V tomto místě by měla ryska na řemenici, příslušící měřenému pístu, lícovat s dělicí rovinou skříně. Měření se několikrát opakuje a jestliže ryska nesouhlasí, stará ryska se zapiluje a jehlovým pilníčkem se vypiluje nová ryska na správném místě. Tato kontrola je bezpodmínečně nutná, pokud bychom chtěli kdykoli nastavit předstih pomocí stroboskopické lampy.

e) Vlastní seřizování: Nasadí se rozpínací přípravek (obr. 182) (který lze koupit v Mototechně) se šestihranným otvorem vnitřní objímky na hlavu upevňovacího šroubu vačky tak, aby dva zoubky ze spodku vnější objímky zapadly do protilehlých drážek na čele vačky (obr. 183). Vnitřní objímka se upevní delším šroubem, který se opře o plochu šestihranu hlavy upevňovacího šroubu. Pak se úplně rozevře regulátor za křidélka vnější objímky přípravku (ve smyslu otáčení) na doraz, přidrží se a upevní vnější objímka v této poloze kratším šroubem. Nastavíme píst seřizovaného válce do H Ú a v této poloze seřídíme vzdálenost kontaktů přerušovače příslušného válce podle kap. 15.4.2, bod c. Nastavená vzdálenost se měří lístkovou měrkou, tlustou 0,4 mm. Pozor na stav kontaktů přerušovače podle bodu j této kapitoly.

f) Seřizování předstihu začneme vždy u prvního válce, jak je vysvětleno v kap. 15.4.2 pod bodem b. Postup seřizování je shodný s postupem pod bodem d této kapitoly.

g) Kontrolní žárovku přichytíme jednou svorkou na plochý vodič kontaktů prvního válce a druhou svorkou kamkoli na kostru motoru. Nastavíme píst prvního válce na stanovený údaj předstihu na číselníku úchylkoměru nebo hloubkoměru (popř. podle rysky pro první válec na řemenici) podle bodu d. V tomto bodě, má nastat přerušení primárního obvodu a žárovka se má (při zapnutém zapalování) rozsvítit. Zjištěnou nepřesnost seřídíme pootočením základové desky podle kap. 15.4.2, bod b.

Po nastavení předstihu prvního válce se přemístí úchylkoměr do druhého válce, přepojí se svorka kontrolní svítilny na plochý vodič proudu ke kontaktům druhého válce a nastaví se předstih obdobně jako u prvního válce, pouze s tím rozdílem, že nepřesnosti se seřizují natáčením pomocné destičky 6 (viz obr. 178). Seřizování předstihu je nutno podřídit zásadě, že nemusíme nastavit přesně hodnotu předstihu 4 mm, ale v předepsané toleranci musí být předstih obou válců stejný s maximálním rozdílem 0,05 mm, např. u obou válců dosáhneme nastavení 3,7 mm s rozdílem +0,05 –0,00 mm mezi oběma válci. K dosažení této přesnosti je proto nejlépe použít pro nastavení číselníkový úchylkoměr.

h) Při určení správného bodu předstihu, kdy se má kontrolní žárovka rozsvítit, přetáčí se ryska na řemenici okolo kontrolní plochy dopředu a zpět, směrodatný je však pohyb ve smyslu otáčení motoru. Tím se vyloučí nepřesnost vzniklá vůlí v jednotlivých částech zapalovacího mechanismu.

i) Po nastavení předstihu se znovu překontroluje vzdálenost kontaktů přerušovačů, upevnění základové desky a kontaktů, přívodových kabelů, zajištění proti zkratu a zda se ploché vodiče někde nedotýkají kostry.

Obr. 184. Zapalovací cívky Obr. 185. Zapalovací cívky B6 (od r. 1973)

j) Jsou-li dosedací plochy kontaktů opáleny, mají-li prohlubeniny či výstupky, nikdy se již neopraví opilováním tak, aby jejich dosedací plochy byly naprosto rovnoběžné.

k) Musí-li se měnit kontakty během jízdy, není potřeba seřizovat předstih za předpokladu, že nebyl při vyjímání základové desky povolen polohový kolík. Po vložení náhradních kontaktů se nastaví přibližně jejich vzdálenost. Předstih se překontroluje jen zhruba vizuálně, bez kontrolní žárovky, neboť uložení kontaktů na základové desce nedovoluje takovou zásadní nepřesnost, aby motor neběžel. Po skončení jízdy se nastaví vzdálenost kontaktů a předstih přesně podle údajů.

1) Hledá-li se závada na zapalování, začíná se vždy kontrolou zapalovacích svíček, aby se zjistilo, který válec nemá jiskru. Při systematickém postupu usnadňuje zjištění závady konstrukce samostatných obvodů pro každý válec.

 

15.4.5 Zapalovací cívky, kabely ke svíčkám

a) Pro úzkou funkční souvislost s přerušovači zapalování je činnost a konstrukce zapalovacích cívek uvedena v kap. 15.4.1, bod a až e; jejich upevnění znázorňuje obr. 184 a obr. 185.

b) Je-li zapalovací cívka v pořádku, musí zapalovací jiskra přeskakovat mezi kabelem bez koncovky a elektrodou svíčky na vzdálenost nejméně 7 mm (obr. 186) za předpokladu, že je celý primární okruh v pořádku. Zapalovací cívky nelze opravovat.

c) Tlustě izolovaný kabel od vývodu sekundárního vinutí zapalovací cívky k zapalovací svíčce je ukončen koncovkou s vnějším plechovým obalem (stíněním). Uvnitř koncovky je vestavěn odrušovací odpor. U vozů vyrobených do konce roku 1968 byl odrušovací odpor vestavěn jako samostatný článek mezi kabel a zapalovací cívku. Probíjí-li koncovka kabelu nebo je-li přepálen odrušovací odpor, je možno koncovku nahradit koncovkou naší výroby podobného tvaru, označenou číslem 10/1. Poškození koncovky se zjistí stejným způsobem jako v odstavci 15.4.5, bod b.

Obr. 186. Zkouška zapalovací jiskry

 

15.4.6 Zapalovací svíčky

Skládají se ze tří základních dílů: střední kovové elektrody, keramického izolátoru střední elektrody a kovového tělesa, v němž je izolátor utěsněn. U motorů vyrobených do r. 1972 je na horní části v svíčky šestihran pro otvor klíče 26 mm, na dolním konci, který zasahuje do spalovacího prostoru, je závit M 18 x 1,5 mm pro upevnění svíčky v hlavě motoru.

U motorů vyrobených po r. 1972 mají zapalovací svíčky závit M 14 x 1, 25 a šestihran 21 mm.

Doporučené zapalovací svíčky

Výrobce značka do r. 1972 od r. 1972

NDR Isolator M 18 - 260 M 14 - 225 (vroubkovaný izolátor)

ČSSR Pal-Super M 18-9 W M 14 - 8 N

 

Údržba zapalovacích svíček

Po ujetí každých 5 000 km se odstraní mosazným kartáčkem úsady na tělese a na izolátoru uvnitř tělesa, upraví se vzdálenost elektrod na 0,6 mm přihnutím pevné elektrody. Vzdálenost elektrod se měří lístkovou měrkou. Životnost zapalovací svíčky je 12 000 až 15 000 km.

Podle vzhledu svíčky, tj. její části, která zasahuje do spalovacího prostoru, lze usuzovat na stav a pracovní podmínky motoru:

1. má-li střední izolátor cihlově hnědou až našedlou barvu, má motor správný pracovní režim;

2. je-li izolátor světle šedý a na elektrodách se vytvářejí úsady v podobě kuliček (svíčka "můstkuje"), je směs chudá, svíčka má nízkou tepelnou hodnotu, je překročena životnost svíčky;

3. je-li na tělese i izolátoru černý nános sazí, je směs příliš bohatá (netěsní jehlový ventil karburátoru, netěsní šoupátko sytiče apod.) nebo má svíčka příliš vysokou tepelnou hodnotu;

4. je-li svíčka mokrá a zaolejovaná, nepálí. Závada může být v primárním nebo sekundárním okruhu zapalování (viz kap. 15.4.1, bod b a c). Aby mohl vzhled svíčky poskytnout správný obraz pro posouzení závady, musí být motor ohřátý na správnou provozní teplotu.

 

15.5 Akumulátor

15.5.1 Popis

Akumulátor je zásobníkem elektrické energie pro provoz vozu. Elektrickou energii mu dodává nabíjecí soustava motoru, tj. dynamo s regulačním relé, popř. ji lze doplnit z cizího zdroje, tj. nabíjecí soupravou.

Každý ze tří článků akumulátoru se skládá z olověných desek (kladná a záporná), z izolačních separátorů a z náplně elektrolytu. Články jsou spojeny spojovacími můstky a zality v nádobě z tvrdé pryže asfaltovou hmotou.

Činnou hmotou na kladných deskách je kysličník olovičitý hnědé barvy, na záporných houbovité olovo šedé barvy. Elektrolytem je chemicky čistá kyselina sírová ředěná destilovanou vodou na hustotu 1,28 g/cm3 (32 °Bé).

Při vybíjení se vytváří elektrochemickým procesem na deskách síran olovnatý; úměrně s jeho vytvářením klesá hustota elektrolytu. Při nabíjení probíhá proces obráceně. Síran se rozkládá, obnovuje se původní činná hmota na deskách a zvětšuje se hustota elektrolytu.

 

15.5.2 Upevnění akumulátoru

Akumulátor o napětí 6 V a kapacitě 56 Ah je umístěn v prostoru motoru na výstupku motorové stěny na levé straně. Upevněn je pomocí úhelníku dvěma kotevními šrouby, dole zaklesnutými v patkách. Zezadu a zespodu je akumulátor podložen proužky pěnové pryže, aby netrpěl otřesy v přímém styku s motorovou stěnou. Upínací úhelník se přitahuje kotevními šrouby stejnoměrně a lehce, jinak je nebezpečí, že se zkříží nádoba akumulátoru a popraská asfaltová zálivka kolem článků.

 

15.5.3 Údržba akumulátoru

Je nutná každých 14 dní; není-li vůz v provozu, nejdéle jednou za měsíc.

a) Zkontroluje se výše hladiny elektrolytu v jednotlivých článcích akumulátoru. Hladina má být 10 až 15 mm nad horním okrajem desky. Úbytek se doplňuje jen destilovanou vodou.

b) Změří se hustota elektrolytu hustoměrem a naměří-li se pokles napětí, akumulátor se nabije. Akumulátor se nabíjí proudem 5 A po dobu 5 až 8 hodin. Po té době musí elektrolyt mírně "vřít". "Vře-li" elektrolyt v některém článku podstatně dříve, je článek poškozen a musí se vyměnit v odborné dílně. Akumulátor bude také pravděpodobně po několika dnech opětovně ztrácet napětí.

e) Odpojí se svorky na vývodech akumulátoru, očistí se svorky a vývody akumulátoru od oxidů, které na nich po čase vznikají, po opětovném upevnění svorek se potřou všechny kovové části kyselinovzdorným tukem.

d) Je-li vozidlo odstaveno na dobu delší než jeden měsíc, je nutno akumulátor dobít, neboť není-li v provozu, ztrácí samovolným vybíjením kapacitu. Za jeden den klesne jmenovitá kapacita akumulátoru asi o l%.

e) Stojí-li vůz v zimním období déle než jeden týden mimo garáž a teplota klesne pod -10 °C, je vhodné akumulátor z vozu vyjmout, nabít jej a uložit do místnosti, kde teplota neklesne pod bod mrazu.

f) Akumulátor je zařízení velmi citlivé na údržbu; špatná údržba se projeví jak snížením kapacity, potřebné především pro spouštění motoru, tak zkrácenou životností. Akumulátor trpí zejména nečistotou, nedostatkem elektrolytu a nečinností. Činnost je pro funkci i životnost

Závislost stavu nabití na hustotě elektrolytu
Hustota elektrolytu (g/cm3) Hustota ve stupních Bauméových (°Bé) Stav nabití Teplota, při níž elektrolyt mrzne (°C) Napětí článku (V)
1,28 32 plně nabit -65 2,1 až 2,2
1,23 27 zpola vybit -40 1,9 až 2,0
1,14 18 vybitý -5 až -10 1,7

akumulátoru nejdůležitější. V každém akumulátoru uvedeném jednou do provozu probíhá samovybíjecí proces - na deskách se tvoří síran olovnatý a snižuje se hustota elektrolytu (viz tabulka). Dlouho trvající stav vybití může způsobit trvalé poškození desek (sulfatizaci) a vyřazení akumulátoru. Vybitý akumulátor může zamrznout již při -5 až -10 °C.

Akumulátor může trpět také nadměrným přebíjením, způsobeným špatným seřízením nabíjecí soustavy vozu a běžnou, tj. preventivní údržbou akumulátoru nelze seřízení nabíjecí soustavy ovlivnit. Průvodním jevem nadměrného přebíjení je rychlé snížení hladiny elektrolytu.

 

15.6 Dynamo

15.6.1 Popis

Dynamo pro napětí 6 V a o výkonu 220 W vyrábí stejnosměrný proud pro elektrické spotřebiče na voze a dobíjí akumulátor. Je to v podstatě stejnosměrné derivační dynamo.

Protože dynamo nepracuje při konstantních otáčkách a se stoupajícími otáčkami motoru by stoupalo i napětí na výstupu dynama nad únosnou hranici, je zařazen do budicího obvodu dynama regulační spínač, který udržuje napětí na výstupu dynama v předepsaném rozmezí tím, že reguluje napětí v budicích cívkách dynama zařazováním odporu.

Budicí vinutí dynama pro vůz Trabant je zapojeno pro kladnou regulaci. Toto označení nemá žádný vztah k připojení záporného nebo kladného pólu akumulátoru ke kostře, je pouze orientační pro specialistu zkoušejícího regulační spínače a dynama.

Těleso dynama (stator) je na obou stranách uzavřeno víky, ložiskovými štíty, obě víka jsou stažena ke statoru dvěma průchozími šrouby (na obr. 187 jsou označeny šipkami).

Obr. 187. Průchozí upevňovací šrouby vík dynama

Přední víko (naproti řemenici pro klínový řemen pohonu dynama) nese na svém vnitřním čele v držácích dva sběrné kartáče (uhlíky). Dynamo je upevněno za nálitky na víkách na držáku vespod klikové skříně (obr. 188). Přívodní kabely dynama jsou upevněny ve svorkovnici na tělese statoru (obr. 189). Rotor (tj. kotva dynama) je uložen ve víkách v kuličkových ložiskách č. 6202.

 

15.6.2 Údržba dynama

a) Každých 5 000 km kontrola, popř. napnutí klínového řemene (společný úkon pro chladicí ventilátor, viz kap. 5.2, bod d) a kontrola upevnění přívodních kabelů dynama ve svorkovnici.

Obr. 188. Upevnění dynama na motoru Obr. 189. Svorkovnice přívodních kabelů dynama

DF - přívod k budicímu vinutí dynama; D-: ukostření dynama; D+: přívod do dynama

b ) Každých 20 000 až 25 000 km je nutno dynamo vyjmout, rozložit, vymýt technickým benzínem (nepromáčet příliš budicí vinutí a vinutí rotoru), vyčistit (popř. přesoustružit, je-li poškozen) komutátor, sbroušeným listem pilky na kov vyčistit mezilamelové izolační spáry komutátoru, a to po celé šířce komutátoru do hloubky 0,4 až 0,5 mm. Nakonec se komutátor přeleští velmi jemným smirkovým plátnem a dobře očistí.

Dále je nutná kontrola připojení sběrných kartáčů a kontrola pružnosti přítlačných pružin kartáčů. Kartáče se musí volně pohybovat ve svých držácích, příliš opotřebované kartáče se vymění za nové (délka nového kartáče je 17 mm). Kontroluje se i stav ložisek rotoru dynama, popřípadě se ložiska vymění. Ložiska se před zpětnou montáží naplní novým tukem.

Po složení dynama se vyzkouší jeho funkce (viz odst. 15.6.5) a po zamontování dynama do vozu se překontroluje, popř. seřídí nabíjecí napětí (viz odst. 15.7.3).

 

15.6.3 Demontáž a montáž dynama

Odpojí se svorka na kladném pólu akumulátoru. Dynamo lze vyjmout po vyšroubování dvou šroubů M 8 z držáku dynama a jednoho šroubu M 8 z napínací lišty dynama (na obr. 188 jsou šrouby označeny šipkami). Po zpětné montáži se napne klínový řemen podle kap. 5.2, bod d.

 

15.6.4 Rozebrání a sestavení dynama

a) Vymontované dynamo se upne opatrně za stator do svěráku a ryskami se označí vzájemná poloha obou vík dynama proti statoru.

b) Vyšroubuje se matice M 12 x 1,5 na hřídeli rotoru a řemenice se stáhne z hřídele pomocí stahováku na obr. 65. Z drážky v hřídeli se vyjme kotoučové pero.

c) Uvolní se asi o pět závitů upevňovací šroub svorky D+ (viz obr. 189) uvnitř svorkovnice dynama. Vyšroubují se dvě matice M 6 průchozích šroubů (viz obr. 187) a víko dynama s kartáči se stáhne z rotoru.

d) Z rotoru se stáhne stator. Ložisko ve víku u řemenice je uvnitř víka připevněno přírubou, přišroubovanou k víku dvěma šrouby M 3 se zapuštěnou hlavou. Po uvolnění příruby ložiska se víko stáhne z ložiska. Ložiska se stáhnou z hřídele rotoru. Během demontáže je nutno si zapamatovat umístění rozpěrných vložek a vymezovacích podložek mezi víky a ložisky.

e) Zpětná montáž má obrácený postup. Před nasazením víka s kartáči se kartáče v držácích povytáhnou a zajistí v takové poloze, aby se při nasazování víka nepoškodily o ložisko. Zkontroluje se, zda je správně vložen izolační papír mezi pevný přívod kladného kartáče a těleso statoru. Víka se doklepnou do správné polohy ke statoru a opatrně stáhnou průchozími šrouby. Víka jsou odlitky ze šedé litiny a mohla by špatným dotáhnutím prasknout. Řemenice se narazí na hřídel rotoru trnem (obr. 190) a dotáhne maticí M 12 x 1,5. Rotorem musí jít v sestaveném dynamu lehce otáčet rukou.

Obr. 190. Narážecí trn řemenice dynama

 

15.6.5 Přezkoušení funkce dynama

a) Dynamo se vloží mezi čelisti svěráku. Vzájemně se propojí svorky D+ a DF (viz obr. 189) ve svorkovnici dynama. Akumulátor se přípoji dvěma tlustšími kabely kladným pólem ke svorce D + a záporným pólem ke svorce D-. Mezi připojení kladného pólu lze zařadit do série ampérmetr.

b) Po zapojení se musí dynamo rozběhnout v předepsaném smyslu otáčení asi při 1000 1/min. Při přibrzdění se zvětší odběr proudu a dynamo se musí rozbíhat ze zabrzděných otáček. Na krátkodobé přerušení buzení odpojováním svorky DF musí dynamo reagovat změnou otáček a zvýšeným odběrem proudu.

c) Neroztočí-li se dynamo nebo otáčí-li se nepravidelně, zjistí se závady takto:

Dynamo se neotáčí - rotor má přerušené vinutí nebo je přerušené buzení. Při velkém odběru proudu může jit o zkrat na hmotu na izolovaném (kladném) držáku kartáče.

Dynamo se otáčí příliš rychle - vinutí buzení má zvýšený odpor, je přerušené.

Dynamo se rozběhne, jen když se ručně pootočí z mrtvé polohy, nebo po přibrzdění běží trhavě - přerušené vinutí rotoru nebo špatné kontakty vinutí s lamelami komutátoru. Přerušená nebo špatně připojená cívka se pozná podle opálené lamely komutátoru.

Dynamo se rozběhne, jen když se přitlačí kartáče - znečištěný komutátor, opotřebené kartáče nebo malý tlak přítlačných pružin (kartáče silně jiskří).

d) Aby se nezměnila polarizace zbytkového magnetismu v jádrech budících cívek, odpojí se zkoušené dynamo vždy jen tehdy, jsou-li propojeny svorky D+ a DF. Změnou zmíněné polarizace by namontované dynamo nedávalo proud.

 

15.7 Regulátor

15.7.1 Popis a funkce

Regulátor je upevněn na levé straně motorové stěny vedle akumulátoru (obr. 191). Regulátor sdružuje napěťový regulátor se zpětným (samočinným) spínačem proudu, který je zapojen do série mezi výstupem dynama a kladným pólem akumulátoru.

 

Obr. 191. Regulátor

51 - přívod proudu od akumulátoru; 61 - vývod ke kontrolce nabíjení ; D+: přívod od dynama; DF - vývod k budícímu vinutí dynama; D-: ukostření dynama

Obr. 192. Kontakty spínačů regulátoru

1 - zpětný spínač; 2 - napěťový regulátor

   

Jakmile napětí nabíjecího proudu klesne pod hranici jmenovitého napětí akumulátoru, odpojí zpětný spínač výstup dynama od akumulátoru a současně se rozsvítí kontrolní žárovka nabíjení, zapojená paralelně ke kontaktům spínače zpětného proudu 1 (obr. 192). Zpětný spínač opět sepne, když napětí na výstupu dynama dosáhne stejné výše, nebo je vyšší než napětí akumulátoru. Současně také zhasne kontrolka nabíjení.

Napěťový regulátor se skládá z napěťové cívky, středního pohyblivého kontaktu 2 (obr. 192), spojeného napevno s kotvičkou napěťové cívky, a předřazeného odporu, který je připevněn vespod na základové desce napěťového regulátoru.

Při nižších otáčkách dynama, kdy napětí na výstupu z dynama nedosahuje předepsané hodnoty, přiléhá pohyblivý kontakt k pravému pevnému kontaktu (při pohledu zpředu) a budicím vinutím dynama protéká proud.

Se stoupajícími otáčkami se napětí zvýší nad stanovenou mez, pohyblivý kontakt se vychýlí do střední polohy a není spojen se žádným z pevných kontaktů. Tím okamžikem se předřazený odpor zapojí do série s budicím vinutím a napětí na výstupu poklesne. Tento děj se rychle opakuje a pohyblivý kontakt prakticky při nižších až středních otáčkách dynama kmitá (50 až 200 kmitů za sekundu ) mezi pravým pevným kontaktem a střední polohou.

Dalším zvyšováním otáček nad střední hodnotu přilehne pohyblivý kontakt k levému pevnému kontaktu, který je ukostřen, a zkratuje tím budicí vinutí dynama. Napětí na výstupu dynama klesne pod nejvyšší přípustnou hranici, pohyblivý kontakt přilehne k pravému pevnému kontaktu a celý děj se opakuje.

Aby výkon dynama nebyl závislý na venkovní teplotě, je na napěťové cívce napěťového regulátoru navinuta navíc kompenzační cívka s odporem ovlivňovaným teplotou okolí. Toto zařízení zajišťuje konstantní napětí během regulace za jakékoli venkovní teploty.

 

15.7.2 Údržba regulátoru

Každých 5 000 km kontrola upevnění kabelů ve svorkách. Jinak nevyžaduje regulátor žádnou údržbu. Je nutno jej chránit před vniknutím vody při mytí vozu. Žádné zásahy do mechanismu regulátoru se nesmějí provádět bez pomoci měřicích přístrojů!

Každých 15 000 km se společně s dynamem překontroluje funkce nabíjení (viz kap. 15.7.3).

 

15.7.3 Kontrola činnosti regulátoru v součinnosti s dynamem

a) Sejme se ochranné víčko regulátoru, překontroluje se stav kontaktů obou spínačů 1 a 2 (viz obr. 192). Nečistoty nebo opálení na dosedacích plochách kontaktů se opatrně odstraní velmi jemným smirkovým plátnem. Pozor, aby se při tom nezměnila poloha pevných kontaktů. Nastartuje se motor a během střídavého zvyšování a snižování otáček se vizuálně zkontroluje, zda kontakty zpětného spínače 1 reagují na zvyšování otáček, tj. zda spínají.

Obr. 193. Měření regulace napětí

b) Kontrola regulace napětí (obr. 193)

Ke svorce 51 na regulátoru se připojí voltmetr V a ampérmetr A; R je připojený zatěžovací odpor.

 

Kontrola nabíjecího napětí naprázdno (nezatížené dynamo)

Zatěžovací odpor R je odpojen. Motor se krátce roztočí na vysoké otáčky a odpojí se přívod k akumulátoru. Napětí se musí pohybovat mezi 7,2 až 7,6 V a nesmí v žádném případě překročit 7,8 V.

Otáčky motoru se pomalu snižují (až asi na 2 000 1/min). Napětí nesmí poklesnout pod 7,2 V. Dalším snižováním otáček (asi na 1 500 1/min) klesá napětí až na hranici spínacího napětí 6,4 až 6,8 V.

Postup je nutno několikrát opakovat, aby bylo možno stanovit bezpečně údaje na přístroji. Kontakty obou spínačů nesmějí jiskřit.

 

Kontrola provozního nabíjecího napětí (zatížené dynamo) Měřicí přístroje jsou opět připojeny (obr. 193). Odpojí se přívodový kabel ze svorky 51 (ampérmetr je zapojen mezi svorku 51 a akumulátor, zatěžovací odpor R je připojen podle obr. 193). Motor se krátce roztočí na vysoké otáčky. Zatěžovacím odporem R nastavíme proud 36,7 A. Napětí nesmí přesáhnout 6,9 až 7,3 V.

Otáčky motoru se pomalu snižují (asi na 3 000 1/min), až začne pracovat napěťový regulátor v prvním stupni, tj. střední kontakt napěťového regulátoru 2 (viz obr. 192) přilehne k pravému pevnému kontaktu (3 000 1/min). Napětí nesmí v této fázi regulace poklesnout pod 6,8 V.

Postup se několikrát opakuje, aby bylo možno přesně stanovit údaje na přístroji.

c ) Kontrola zpětného spínače

V podstatě se měří dvě veličiny současně: spínací napětí a velikost proudu, který během klesání otáček v okamžiku před rozepnutím kontaktů začne proudit zpět a způsobí rozpojení kontaktů spínače.

Obr. 194. Měření spínacího napětí

 

Kontrola spínacího napětí

Podle obr. 194 se zapojí voltmetr V ke svorce D+ a oboustranný ampérmetr mezi svorku 51 a akumulátor. Odpojí se přívodní kabel od svorky 51, odpor R je odpojen.

Otáčky motoru se pomalu zvyšují z volnoběžného chodu až do okamžiku, kdy sepnou kontakty spínače. V té chvíli se vychýlí ručička ampérmetru a na voltmetru má naskočit napětí 6,4 až 6,8 V asi při 1 5001/min.

 

Kontrola velikosti zpětného proudu

Zapojení přístrojů je jako při kontrole spínacího napětí, měří se tedy současně.

Otáčky motoru se zvýší natolik, aby kontakty spínače byly sepnuty. Poté se otáčky pomalu snižují až do okamžiku, kdy ukazovatel na ampérmetru klesne na nulu a nabíjecí proud zanikne.

Během dalšího pomalého snižování otáček zůstanou kontakty zpětného spínače ještě okamžik sepnuty, takže naopak protéká z akumulátoru do dynama proud, zvaný zpětný. Velikost zpětného proudu musí být mezi 4 až 6 A.

Kontakty se musí rychle spínat a rozpojovat, nesmějí se "ploužit", jinak mezi nimi vznikne jiskření a kontakty se nadměrně opalují.

d) Nastavení regulátoru

Je-li měřením podle kap. 15.7.3, bod a až c, zjištěna odchylka, nastaví se:

Nabíjecí napětí, a to opatrným přihýbáním dorazového jazyka ploché pružinky kotvičky napěťové cívky. Přihnutím doprava (při pohledu na regulátor zpředu) se zvýší odpor pružinky, kterou se přidrží prostřední kontakt déle u pravého kontaktu (viz obr. 192), a tím se nabíjecí napětí zvýší. Přihnutím dorazového jazyka doleva se nabíjecí napětí snižuje.

Spínací napětí; opatrným přihnutím opěrky ploché pružinky kontaktu zpětného spínače 1 (viz obr. 192) doprava směrem k pevnému kontaktu se napětí snižuje a naopak.

 

15.8 Spouštěč

15.8.1 Popis

Spouštěč pro napětí 6 V je upevněn dvěma svorníky M 12 ke skříni, převodovky. Slouží k roztočení motoru při spouštění. Přední víko spouštěče zasahuje do komory setrvačníku. V nálitku na konči víka je uložen v bronzovém pouzdru konec hřídele rotoru spouštěče 5 (obr. 195a). Po této části se vysouvá pastorek spouštěče do záběru s ozubeným věncem setrvačníku. Pastorek je opatřen volnoběžkou, která chrání spouštěč před poškozením, jestliže motor již naskočil a pastorek je ještě v záběru s věncem setrvačníku. Vysouvání pastorku je ovládáno prostřednictvím dvouramenné páky elektromagnetem 4, který je současně spínačem hlavního přívodu proudu 2 pro spouštěč. Proud pro elektromagnetický spínač je přiveden od spínací skříňky (viz obr. 16) na svorku spínače 3.

Obr. 195a. Spouštěč

1 - kryt kartáčů; 2 - přívod proudu (svorka 30); 3 - proud pro spínač (svorka 50); 4 - elektromagnetický spínač; 5 - hřídel rotoru

Obr. 195b. Spouštěč typu 8201.6/3

Na vnitřní straně zadního víka spouštěče jsou v držácích posuvně uloženy čtyři kartáče. Rotor je ve víku uložen v bronzovém pouzdru. Přístup ke kartáčům chrání plechový pásek 1 obepínající zadní víko spouštěče.

Od roku 1972 je do vozu montován spouštěč nového typu 8201.6/3, u něhož je držák kartáčů spouštěče přemístěn ze zadního víka spouštěče mezi přední víko a střední těleso spouštěče, nesoucí statorové cívky (obr. 195b).

 

15.8.2 Údržba spouštěče

Každých 40 000 až 50 000 km je nutno vyjmout, rozložit, vyčistit technickým benzínem, překontrolovat, popř. vyměnit volná pouzdra uložení rotoru a naplnit je novým tukem. Pro údržbu kartáčů a komutátoru spouštěče platí stejné zásady jako pro dynamo (viz kap. 15.6.2, bod c). Překontroluje se i funkce elektromagnetického spínače.

 

15.8.3 Demontáž a montáž spouštěče

Odpojí se svorka od kladného pólu akumulátoru a přívodní kabely ke spouštěči na svorkách 2 a 3 (viz obr. 195a), vyšroubují se dvě upevňovací matice M 12 a spouštěč se vyjme.

Při zpětné montáži se postupuje opačně.

 

15.8.4 Rozebrání a sestavení spouštěče

a) Spouštěč se upne lehce za stator do svěráku, odpojí se plochý vodič přívodu proudu od svorky spínače, vyšroubují se dva šrouby M 6 z příruby spínače a spínač se vyjme z hrdla předního víka. Táhlo jádra elektromagnetu je uvnitř hrdla zaklesnuto na konci vysouvací páky pastorku.

b) Sejme se pásek chránící otvory zadního víka, odpojí se přívody ke kartáčům, vyšroubují se dvě matice M 6 průchozích šroubů na čele zadního víka a víko se stáhne z rotoru.

c) Odpojí se čep dvouramenné zasouvací páky, který je nasunut napříč v otvorech hrdla pro elektromagnetický spínač. Spínač se vytlačí ven z hrdla a rotor spouštěče, včetně pastorku, se vytáhne ze statoru. Současně se oddělí od statoru i přední víko spouštěče.

d) Pastorek lze stáhnout z hřídele rotoru po vyjmutí drátěné pojistky opěrného kroužku na konci hřídele. Během demontáže je nutno si zapamatovat nebo označit rozmístění podložek mezi víky spouštěče a rotorem, aby byly při zpětné montáži vloženy na správné místo.

e) Při zpětné montáži je postup obrácený. Před nasazením zadního víka se kartáče povytáhnou v držácích tak, aby se nepoškodily o čelo komutátoru.

U nového typu spouštěče 8201.6/3 se liší montáž spouštěče v bodu c, kde je třeba navíc odpojit odpájením přívodní vodiče ke kartáčům, aby bylo možno úplně oddělit přední víko spouštěče a současně vyjmout rotor spouštěče ze statoru.

 

15.8.5 Opravy a kontrola spouštěče

a) Pro opravu komutátoru a kartáčů platí stejné zásady jako u dynama (viz kap 15.6 2, bod c).

b) Bronzová pouzdra, v nichž je uložen rotor, je nutno vyměnit, jestliže mají velkou radiální vůli. Rotor se musí v nových pouzdrech volně otáčet.

c) Volnoběžku pastorku nelze opravovat. Je-li poškozena, je nutno vyměnit celý pastorek i s volnoběžkou. Pastorek se musí volně, bez zadrhávání posouvat na závitu hřídele rotoru.

d) Elektromagnetický spínač nelze opravovat. Správná poloha vysunutého pastorku se seřizuje vyšroubováním táhla vysouvací páky z jádra elektromagnetu spínače.

e) Měření úbytku napětí při startování

Spouštěč při zapnutí odebírá proud asi 120 A. To se projeví úbytkem napětí v akumulátoru a vodičích, který nesmí přesáhnout určitou hodnotu. Zvýšený úbytek napěti ovlivní výkon zapalovacích cívek a startování studeného motoru je obtížné. Při měření se sejmou koncovky zapalovacích kabelů ze svíček, aby motor nenaskočil, krátce se zapne spouštěč. Voltmetr je připojen paralelně:

1. k zápornému a kladnému vývodu z akumulátoru - max. úbytek napětí může být 1,1 V;

2. k zápornému vývodu akumulátoru a šroubu M 8, kde je připojen ukostřovací kabel akumulátoru - max. úbytek napětí 0,15 V;

3. ke kladnému vývodu akumulátoru a šroubu M 8 na spouštěči upevňujícím přívodový kabel - max. úbytek napětí 0,3 V;

4. ke šroubu M 8 na spouštěči, který upevňuje přívodový kabel, a ke kostře spouštěče - max. úbytek napětí 1,5 V.

Zjistí-li se větší úbytek napětí, než je uvedeno, je nutno hledat závadu v měřeném obvodu (např. vzniká přechodový odpor mezi svorkou a vývodem akumulátoru apod.).

 

15.9 Světlomety

Světlomet se skládá z pouzdra, paraboly se sklem, ze žárovek s objímkou a z krycího rámečku. Pouzdro je vloženo do otvoru na čele předního blatníku a je uvnitř přišroubováno k patce na výztuze blatníku. Mezi pouzdro a blatník je vloženo pryžové těsnění.

Parabola se sklem je vložena do seřizovacího rámečku uvnitř pouzdra světlometu a je společně se seřizovacím rámečkem přidržována v pouzdru prostřednictvím tří patek a vinutých pružin. Do vrcholu paraboly je vsunuta objímka s dvouvláknovou asymetrickou žárovkou a žárovkou parkovacího světla (druh žárovek viz kap. 1.5).

U vozů, vyráběných od r. 1978 je parabola v pouzdru přidržována pouze jednou patkou 1 (obr. 198b). Seřizovací rámeček odpadl a je nahrazen dvěma pevnými a dvěma přestavitelnými patkami, které jsou přinýtovány k pouzdru světlometu.

 

15.9.1 Seřízení světlometů

a) Tlumené světlomety mají svítit tak, aby se horní hranice světla stýkala asi 30 m před vozem s vozovkou, aby nedocházelo k oslnění protijedoucích vozidel. Seřízení tlumených světel se kontroluje vždy po ujetí 6 000 km.

b) Není-li k dispozici optické zařízení pro seřizování světlometů, je možno světlomety seřídit osvětlením kolmé stěny, na níž se předem vyznačí křížkem ohniska dálkových světlometů a hranice tlumených světlometů (obr. 196).

c) Nezatížený vůz se postaví do určené vzdálenosti podélnou osou kolmo ke stěně. Překontroluje se, popř. se upraví tlak v pneumatikách.

Obr. 196. Seřízení světlometů Obr. 197. Sejmutí rámečku světlometů

Horní hranice tlumených světlometů nesmí být nad nakreslenou hranicí, tj. 80 mm pod středem dálkových světlometů. Jsou-li světlomety špatně ustaveny, seřídí se takto:

d) Šroubovákem vsunutým do otvoru vespod krycího rámečku se rámeček vypáčí směrem dopředu (obr. 197).

Obr. 198a. Seřizovací šrouby světlometu

Obr. 198b. Seřizovací šrouby světlometu od r. 1978

1 - přídržná patka paraboly; 2 - seřizovací šrouby

 

e) Pomocí stavěcích šroubů (obr. 198a), pojištěných maticemi, se nastaví správný směr světlometů a pojistné matice stavěcích šroubů se opět přitáhnou.

U nových světlometů (obr. 198b) se nastavuje směr světlometů pomocí dvou stavěcích šroubů, označených šipkami.

 

15.9.2 Výměna žárovek světlometů

a) Provede se úkon jako v kap. 15.9.1, bod d.

b) U staršího typu světlometu (obr. 198a) se šroubovákem odtáhnou tři, upevňovací patky paraboly směrem naznačeným šipkami na obr. 199. U nového typu světlometu (obr. 198b) se vyvěsí pouze upevňovací patka 1 a parabola se vyklopí ven z pouzdra světlometu.

Z kontaktů dvouvláknové žárovky se stáhne bakelitový konektor s přívodními kabely. Objímka žárovky se uvolní vyvěšením kruhové drátěné pojistky zpod patek na obvodu otvoru v parabole a žárovka se vyjme z paraboly (obr. 200).

Obr. 199. Vyjmutí paraboly se sklem Obr. 200. Výměna žárovek

c) Při zpětné montáži musí žárovka zapadnout výstupkem na obvodu plechového límce žárovky do zářezu v parabole (blízko otvoru pro žárovku parkovacího světla). Poloha paraboly v seřizovacím rámečku je určena opěrkami na obvodu paraboly, které zapadnou do prohlubní v seřizovacím rámečku.

 

15.9.3 Nožní přepínač tlumených světel

je připevněn dvěma šrouby M 6 se zapuštěnou hlavou na podlaze u levého podběhu předního kola (obr. 201a). Nožní přepínač nelze opravovat. Vadný přepínač se musí vyměnit za nový.

Vozy dovážené do ČSSR jsou od r. 1979 vybaveny místo mechanickým, nožním přepínačem reléovým přepínačem tlumených světel (viz kap. 2.4). Reléový přepínač je připevněn na motorové stěně uvnitř vozu za pojistkami elektrických spotřebičů (obr. 201b). Jeho zapojení viz schéma el. instalace obr. 177a.

Obr. 201a. Nožní přepínač dálkových světel Obr. 201b. Reléový přepínač dálkových světel

 

15.10 Zadní skupinové svítilny, přední blikač

a) Zadní skupinové svítilny (obr. 202) sdružují v jednom celku shora dolů: blikač (ukazovatel směru), obrysové světlo a brzdové světlo. Druh žárovek je uveden v kap. 1.5. Žárovky jsou přístupny po sejmutí průhledného krytu z plastu, který je v horní třetině oranžový, dolní dvě třetiny jsou červené. Kryt je připevněn dvěma šrouby M 5.

Skupinová svítilna je připevněna k zadní stěně karosérie dvěma šrouby M 6, jejichž matice jsou přístupny z vnitřku zavazadlového prostoru. Horní šroub upevňuje současně držák s objímkami žárovek, dolní šroub obdélníkové odrazové světlo.

Obr. 202. Zadní skupinová svítilna

1 - blikač; 2 - obrysové světlo; 3 - brzdové světlo

Obr. 203. Výměna žárovky předního blikače

b) Přední blikače jsou zapuštěny v přední stěně karosérie pod reflektory. Celé vnitřní pouzdro blikače je chráněno pryžovou krytkou. Průhledný kryt blikače oranžové barvy z plastu je připevněn společně s pouzdrem blikače dvěma šrouby M 4 k přednímu čelu karosérie.

Při výměně žárovky (obr. 203) se vyšroubuje šroub M 4 ke středu vozu, vnější šroub se pouze uvolní a rámeček s krytem se kolem vnějšího šroubu pootočí natolik, aby žárovka byla přístupná. K vyjmutí celého blikače se musí vnější šroub úplně uvolnit, blikač se posune v otvoru směrem ke středu vozu a vyjme se ven.

 

15.11 Osvětlení státní poznávací značky

Svítilna státní poznávací značky je v podstatě podélná lišta, upevněná na obou koncích šrouby na zadní stěně karosérie. Pět žárovek je zaklesnuto v plochých pružinách, které přivádějí proud do žárovek. Žárovky svítí na státní poznávací značku okénky z plastu, která jsou upevněna přehnutými plechovými patkami na zadní stěně karosérie.

U karosérie typu tudor je přístup volný z vnitřku zavazadlového prostoru, u karosérie kombi je nutno sejmout podélný plechový kryt, přišroubovaný dvěma šrouby M 5 na zadní části z vnitřku zavazadlového prostoru.

 

15.12 Kontrolní světla, rychloměr, vnitřní osvětlení

1. Kontrolní světla jsou umístěna v zadní stěně rychloměru. Jejich rozmístění je popsáno v kap. 2.5. Žárovky kontrolních světel jsou upevněny v objímkách, které jsou pouze zamáčknuty v otvorech zadní stěny rychloměru. Žárovky se do objímek nasadí zatlačením a pootočením žárovky o 90° (bajonetové upevnění).

2. Rychloměr je do přístrojové desky zasazen zpředu a pomocí plechového třmenu je na vnitřní straně připevněn k přístrojové desce.

a) Vymontování a zamontování rychloměru

Vytáhnou se objímky se žárovkami ze zadní strany rychloměru, vyšroubuje se převlečná matice pohonu rychloměru a pohon se stáhne ze šroubení uprostřed zadní stěny rychloměru. Vyšroubuje se matice, která přitahuje upevňovací třmen rychloměru a ten se vytáhne z otvoru v přístrojové desce.

Při zpětné montáži se unášecí čtyřhran vnitřní spirály pohonu bez násilí zastrčí do šroubení a převlečná matice pohonu se dotáhne rukou až do konce.

3. Vnitřní osvětlení

Svítilna vnitřního osvětlení (obr. 204) je z průhledného plastu a je pouze zastrčena do otvoru v levém sloupku karosérie. V otvoru je přidržována dvěma plochými pružinami po stranách svítilny.

 

15.13 Stírač

Stírač se skládá z elektromotorku s převody, z hnacích táhel a vlastních stírátek pro očištění čelního okna vozu. Uvnitř převodů je uložen doběhový vypínač, ovládaný vačkou na jednom z ozubených kol převodů. Doběhový vypínač po vypnutí proudu ručním vypínačem zastaví stírače vždy v jednom místě. Výstupní hřídel motorku stírače se točí na jednu stranu, vratný pohyb konají převodová táhla k raménkům stírače (viz obr. 206).

Obr. 204. Vyjmutí svítilny vnitřního osvětlení Obr. 205. Motorek stírače čelního skla

Od roku 1977 jsou vozy vybaveny motorkem stírače, který má přenos síly od hřídele kotvy motorku proveden místo čelnými, ozubenými koly šnekem a šnekovým kolem. Konstrukce elektromotorku se třemi kartáči dovoluje dvě různé rychlosti pohybu ramínek stíračů. Stírače čelního skla mají tedy od r. 1977 dvě rychlosti nepřetržitého stírání a dva stupně stírání s přestávkami (cykly) (viz obr. 177a).

Obr. 206. Upevnění hlavni kliky stírače

Obr. 207. Upevnění motorku stírače

 

1. Vymontování a zamontování stírače

a) Motorek (obr. 205) je připevněn na motorové stěně v prostoru motoru. Odpojí se přívodové kabely k motorku, pod přístrojovou deskou se uvolní a stáhne hlavní klika (obr. 206) převodových táhel z hřídele motorku. Vyšroubují se tři matice, které upevňují motorek stírače k motorové stěně (obr. 207) a motorek se vytáhne směrem k motoru.

b) Raménka stírátek jsou na pomocných hřídelích upevněna buď z boku šroubem, nebo centrální maticí z vrchu raménka. Po uvolnění raménka se stáhnou z hřídelíků.

c) Vyšroubuji se převlečné matice zvenku na vodicích pouzdrech hřídelíků stírátek a převodová táhla včetně vodicích pouzder se vytáhnou dovnitř vozu.

d) Při zpětné montáži se navléknou na šrouby motorku pryžové podložky. Hlavní klika se utáhne na hřídeli motorku tak, aby ležela v prodloužení sousedního táhla (jak je dobře patrno na obr. 207), jinak by se raménka stírátek zastavovala v nevhodné poloze. Pod převlečné matice vodicích pouzder se vloží pryžové těsnění, aby tudy nezatékalo do vozu.

Raménka stírátek se upevní na hřídelících tak, aby stírátka ležela v klidové poloze asi 10 mm nad pryžovým těsněním čelního okna.

Pryžové těsnění je v lištách stírátek zasunuto a přidržováno plechovými vodítky.

 

2. Údržba stírače

Stírače nevyžadují pravidelnou údržbu. Občas se podle potřeby nakape několik kapek strojního oleje na všechny čípky převodních táhel. Sejme se kryt z plastu, připevněný na motorku uprostřed šroubem. Nakape se několik kapek strojního oleje do ložisek rotoru motorku. Zkontroluje se stav, popř. vyčistí komutátor a kartáče motorku (obdobně jako v kap. 15.6.2, bod b).

Má-li motorek hlučný chod, vyjme se z vozu (viz bod la této kapitoly) a po vyšroubování čtyř šroubů M 5 se z něho sejme spodní základová deska, která kryje převody motorku. Překontroluje se stav převodových kol. Jsou-li převodová kola poškozena, musí se vyměnit celý motorek. Před zpětnou montáží víka se potřou zuby převodových kol speciálním tukem pro stírač.

 

15.14 Houkačka

Houkačka (obr. 208) je membránová, elektromagnetická. Membrána je rozkmitávána elektromagnetem a zatěžovací kotvou, která ovládá přerušovač pro zapínání proudu do elektromagnetu. Je seřiditelná.

Houkačka je připevněna svazkem plochých pružin k držáku na levém podběhu předního kola v prostoru motoru. 

Obr. 208. Řez houkačkou

1 - seřizovací šroub přerušovače; 2 - pojistná matice; 3 - stavěcí šroub kotvy; 4 - obvodové šrouby.

Obr. 209. Seřízení výšky tónu houkačky

 

1. Demontáž houkačky

Po odpojení přívodních kabelů a vyšroubování upevňovacího šroubu M 8 z patky na podběhu se houkačka vyjme.

Po demontáži z vozu se náležitě očistí, popř. se očistí po demontáži krytu i vnější strana membrány. Upíná se jedině za držák!

2. Vyladění houkačky

Houkačka se vylaďuje pozvolným otáčením regulačního šroubu na její zadní straně (obr. 209). Tím se mění poloha přerušovače i rozkmit membrány.

Nehouká-li houkačka vůbec a nejde-li o jinou poruchu než o chybu v seřízení, seřizuje se ještě předním stavěcím šroubem 3 (viz obr. 208). Otvorem krytu se klíčem uvolní pojistná matice a šroubovákem se otáčí stavěcím šroubem doprava, až lehce dosedne na jádro elektromagnetu. Pootočením zpět o půl až tři čtvrtě otáčky se nastaví potřebná vzdálenost kotvy od jádra elektromagnetu. V této poloze se zadrží šroub šroubovákem a matice se pevně dotáhne.

Připojí-li se houkačka k akumulátoru, ozve se dopad kotvy jako jasně slyšitelné cvaknutí. Za přerušovaného zapínání akumulátoru se otáčí pozorně regulačním šroubem, až houkačka zazní. Tato poloha se vyhledává nejprve otáčením šroubu doleva. Houkačka se pak doladí jemnou regulací tímto šroubem. Po seřízení se zajistí všechny regulační šrouby proti uvolnění barvou.

15.15 Spínače, vypínače, pojistky

15.15.1 Spínací skříňka

Je výchozím spínačem řady spotřebičů. Pootáčením patentním klíčkem ve spínací skříňce se spínají obvody některých spotřebičů (viz obr. 176 a 177a). Popis obsluhy spínací skříňky je uveden v kap. 2.3.

Vlastní spínací skříňka je připevněna dvěma šrouby M 4 zespodu, proti zámkové vložce na konzole zámku volantu. Spínací skříňka je ovládána pootáčením zámkové vložky pomocí klíčku. Otočením zámkové vložky se také posunuje západka zámku volantu. Poškozenou spínací skříňku nelze opravovat, je nutno ji vyměnit za novou.

 

15.15.2 Vypínače světel a stírače

Vypínač světel a vypínač stírače (který je současné cyklovačem) jsou u vozů dovezených do r. 1975 upevněny ve víčku na levé straně přístrojové desky. Víčko zakrývá pojistky el. spotřebičů. Od roku 1977 jsou vozy vybaveny užší přístrojovou deskou a odkládací poličkou. Přístrojová deska nemá víčko a vypínače 1 a 3 (viz obr. 15) jsou upevněny přímo na desce.

a) Otočné vypínače (viz kap. 2.3) se vymontují z víčka takto: kulatý knoflík se v nulové poloze zatlačí dovnitř a pootočí o 45° doleva. Tím je uvolněn a vytáhne se z vypínače. Vyšroubuje se převlečná matice, odpojí se kabely a vypínač se vytáhne z víčka.

b) Oprava otočného vypínače světel

Nesvítí-li u otočného vypínače některé světlo, je opálen nebo nedoléhá příslušný pružinový kontakt ke kotoučovému rozdělovači uvnitř vypínače. Otočný vypínač lze po odpojení kabelů a vyjmutí z víčka přístrojové desky rozebrat odehnutím tří přídržných patek, které jsou zahnuty do drážek na obvodu zadní rozvodové desky vypínače. Při rozebírání klademe rozvodnou desku vzhůru, abychom nepoztráceli pružinky a polohové kuličky z vnitřku vypínače.

c) Původní vypínač stírače s jedinou rychlostí nepřetržitého stírání prošel mnoha změnami. Od roku 1973 je kombinován s intervalovým spínačem (cyklovačem), nejprve s jednou rychlostí nepřetržitého stírání a třemi různými cykly přestávek stírání, od roku 1973 (současně s novým motorkem stíračů - viz kap. 15.13) s dvěma rychlostmi nepřetržitého stírání a dvěma přerušovanými cykly a od roku 1980 (současně s novým, elektricky poháněným omývačem předního skla (viz kap. 16.3) ovládá navíc zatlačením otočného knoflíku zapínání elektrického motorku omývače předního skla.

Schéma elektrického zapojení cyklovače stíračů je patrné z obr. 176 a 177a.

 

15.15.3 Vypínač varovných světel

Od roku 1975 se do vozů montuje varovné světelné zařízení pro nouzové stání. V podstatě uvolněním tlačítka 4 (viz obr. 15) začnou blikat všechny čtyři blikače současně. Funkce varovných světel je signalizována červenou kontrolkou, kterou je průhledný knoflík spínače varovných světel. Varovná světla se vypínají zatlačením knoflíku vypínače. Žárovku kontrolky lze vyjmout po vytažení průhledného tlačítka. Objímka žárovky a tlačítka je současně dutým šroubem, který upevňuje vypínač v přístrojové desce.

POZOR: Podle našich dopravních předpisů nenahrazují varovná světla použití výstražného trojúhelníku!

 

15.15.4 Pákový přepínač blikačů a houkačky

Ovládání pákového přepínače blikačů je popsáno v kap. 2.3, zapojení znázorňuje schéma elektrické instalace (viz obr. 176 a 177a).

Přepínač je přišroubován ve víčku, které je připevněno dvěma šrouby na levé straně držáku sloupku řízení. Přepínač nelze opravovat, je-li poškozen, nahradí se novým.

 

15.15.5 Přerušovač blikačů

Přerušovač (obr. 210) je upevněn na levé straně motorové stěny pod přístrojovou deskou. Je to tepelný spínač s pomocným magnetickým obvodem. Kotva s kontaktem je ovládána odporovým drátem. Průchodem proudu se drát ohřeje a prodlouží, kotva sepne světelný a magnetický okruh a zároveň vypne odpor. Po ochlazení se odporový drát zkrátí, kontakty se oddálí a světelný a magnetický obvod se vypíná. Magnetický obvod omezuje kmitání kotvy a řídí spínání a rozpínání jako rázové. Přerušovač má mít 80 až 120 cyklů za minutu. Zrychlí-li se podstatně frekvence přerušování, je pravděpodobně prasklé vlákno jedné ze žárovek, nebo má některá ze žárovek špatný kontakt. Přerušovač nelze opravovat, je-li poškozen, vymění se za nový.

Obr. 210. Přerušovač blikačů

1 - svorka č. 49; 2 - svorka č. 49a; 3 - svorka c

Obr. 211. Tlakový spínač brzdových světel

 

15.15.6 Tlakový spínač brzdových světel

Je zašroubován v upevňovacím šroubu rozvodky hlavního brzdového válce (obr. 211). Spíná při tlaku 300 až 500 kPa. Jestliže se brzdová světla rozsvítí po propojení přívodních svorek spínače (označeny šipkami), je spínač poškozený a musí se vyměnit za nový.

Při povolování spínače se přidrží klíčem upevňovací šroub rozvodky, aby se také neuvolnil. Po zamontování nového spínače se rozvodka, odvzdušní (viz kap. 12.3.1).

Obr. 212. Pojistky (zapojení do konce r. 1966)

1 - dálkové světlo levé, kontrolka dálkových světel; 2 - dálkové světlo pravé; 3 - tlumené světlo levé; 4 - tlumené světlo pravé; 5 - obrysová světla na levé straně; 6 - obrysová světla na pravé straně, osvětlení poznávací značky; 7 - blikače, stírač; 8 - brzdové světlo, houkačka, vnitřní osvětlení, zásuvka montážní svítilny, varovná světla.

 

15.15.7 Pojistky

Jednotlivé obvody spotřebičů jsou jištěny osmi pojistkami 8 A (od roku 1980 je pojistka č. 8 16 A) na společném držáku, který je umístěn vlevo pod dolním okrajem přístrojové desky. Zapojení pojistek viz obr. 212.

[Nahoru] [Obsah] [Index]