2 Všeobecné údaje o vozidle

Pro identifikaci vozidla slouží typový štítek vozu, výrobní číslo karosérie a motoru. Typový štítek je umístěn v motorovém prostoru na motorové stěně vpravo od palivové nádrže (obr. 6). Je na něm vyznačen typ, rok výroby, číslo karosérie a základní údaje o nosnosti vozidla. Nad palivovou nádrží je připevněno výrobní číslo karosérie, které se skládá z dvoumístného předčíslí a pětimístného čísla za pomlčkou. První dvojčíslí značí typ karosérie, podle klíče:

tudor 10- až 14- rok výroby 1964 až 1972

tudor 20- až 26- rok výroby 1972 až 1982

kombi 15- až 16- rok výroby 1965 až 1972

kombi 20- až 28- rok výroby 1972 až 1982

Pětimístné číslo za pomlčkou je vlastním výrobním číslem karosérie. Karosérie dodávané jako náhradní díl jsou značeny před výr. č. písmenem E, např. E-140427. To znamená, že původní karosérie byla již vyměněna za novou.

Obr. 6. Typový štítek vozu a výrobní číslo karosérie Obr. 7. Výrobní číslo motoru Obr. 8. Otvírání dvěří zvenku

Výrobní číslo motoru je u starších typů vyraženo na nálitku bloku válců nad karburátorem, od 1. 2. 1968 a výrobního čísla motoru 60-387290 je umístěno na klikové skříni, v místě nálitku komory spojky, blízko upevňovací příruby spouštěče (obr. 7). První dvojčíslí určuje typ motoru, např. P 60, šestičíslí za pomlčkou je vlastní výrobní číslo motoru.

Typ motoru a rok výroby lze stanovit podle klíče:

Typ motoru Rok výroby

P 60/61 1962 - 1969

P 63/64 1969 - 1974

P 65/66 1974 - 1978

5 B/6 B 1978 - 1984 (dosud)

Číslo za zlomkovou čárou, např. 61, znamená provedení motoru pro hydraulické ovládání spojky Hycomat. Poslední označení 5 B je zkrácené označení motoru typu P 65, který má již namontován přídavný výměník tepla na výfukovém potrubí za motorem.

Výrobní čísla karosérie a motoru je nutno uvádět ve styku s výrobcem nebo na objednávkách náhradních dílů, protože vůz, jako každý jiný výrobek, prochází stále vývojem a neustálá zlepšení během výroby mnohdy nejsou na jeho vnějším vzhledu patrná.

 

2.1 Ovládání a zajištění oken a dveří

Dveře u řidiče a zadní dveře u typu kombi se zamykají zvenku klíčkem, a to otočením vložky uvnitř ovládacího tlačítka kliky o 90°. Křidélko klíče směřuje přitom šikmo dolů. Při otvírání dveří (obr. 8) se uvolní zámek dveří zatlačením ovládacího tlačítka dovnitř kliky dveří. Pravé dveře se proti otevření zvenčí zajišťují u vozů do roku výroby 1973 zatlačením tlačítka pojistky zámku dolů a pootočením o 90° (obr. 9a). Odjišťují se obráceným postupem. U vozů vyráběných od r. 1973 je pojistka zámku dveří umístěna na svislé části vnitřního rámu dveří (obr. 9b). Zámek je zajištěn při dolní poloze pojistky. Zevnitř se boční dveře - otevírají zatažením rukojeti směrem dozadu obr. 10), spouštění a vysouvání oken dveří je ovládáno kličkou.

Obr. 9a. Zajištění zámku pravých dveří (do r. 1972) Obr. 9b. Zajištění zámku pravých dveří (od r. 1973) Obr. 10 Otvírání dveří zevnitř vozu a klička pro spouštění okna dveří

 

2.2 Otevírání kapoty

Západka zámku kapoty je ovládána lanovodem z vnitřku vozu. Západka se odjišťuje zatažením za rukojeť (obr. 11) ocelové struny lanovodu, umístěné pod přístrojovou deskou nalevo nad podběhem kola. Zatažením za rukojeť se odjistí zámek kapoty. Kapotu lze otevřít po vysunutí pojistné západky směrem napravo (obr. 12). Otevřenou kapotu podpírá kloubová vzpěra, kterou po úplném otevření lehce zatlačíme uprostřed směrem dozadu (ve směru šipky - obr. 13), před uzavíráním kapoty za ni zatáhneme směrem dopředu. Pojistná západka zámku musí před uzavřením kapoty stát kolmo vzhůru, jinak kapota není zajištěna před samovolným otevřením během jízdy, kdyby náhodně selhal zámek víka.

Aby se usnadnil přístup k hnací skupině vozu, lze snadno vyjmout masku (obr. 14). Stačí vyšroubovat dvě křídlaté matice M 6 v rozích masky a vytáhnout ji směrem nahoru ze zdířek ve spojovacím pásu předních blatníků. Křídlaté matice zajistíme proti ztrátě zasunutím do otvorů v rozích středního lemu palivové nádrže.

Obr. 11. Rukojeť táhla zámku kapoty

1 - zásuvka montážní svítilny, 2 - rukojeť táhla

Obr. 12. Odjištění pojistné západky kapoty Obr. 13 Vzpěra kapoty
1 - knoflík cyklovače stíračů; 2 - táhlo omývače skla; 3 - knoflík vypínače světel; 4 - tlačítko spínače varovných světel; 5 - spínací skříňka zapalování a spouštěče
Obr. 14. Vyjmutí masky Obr. 15. Přístrojová deska

 

2.3 Přístrojová deska (obr. 15)

Vozy dodávané od r. 1967 do konce r. 1970 jsou vybaveny spínací skříňkou zapalování, kombinovanou se spínačem spouštěče a vypínačem levých parkovacích světel. Klíček se zasune do zámku v poloze 0 (obr. 16) křidélkem nahoru, zatlačením vložky zámku a pootočením do polohy P jsou zapnuta parkovací světla levé strany vozu (klíček lze vyjmout), pootočením do polohy 1 je zapnuto zapalování, zatlačením vložky zámku a pootočením do polohy 2 je zapnut spouštěč. Po naskočení motoru pustíme klíček, který se vrátí do polohy 1.

Od roku 1971 jsou vozy vybaveny spínací skříňkou, kombinovanou se zámkem řízení, která je upevněna na pomocném držáku pod řadicí pákou na pravé straně sloupku řízení. Klíček se zasune v poloze 0 křidélkem dolů, pootočením do polohy P je řízeni uzamčeno a klíček lze vyjmout. Pootočením do polohy 1 je zapnuto zapalování, dalším pootočením do polohy 2 je nutno překonat odpor pružiny a v poloze 2 je sepnut spouštěč. Po naskočení motoru pustíme klíček, který se vrátí do polohy 1.

Obrysová světla na levé straně lze zapnout i při opuštění vozu pře­pnutím klíčku spínací skříňky do polohy P (viz obr. 17) a zapnutím levého blikače páčkou pro přepínání blikačů do polohy 2 (viz obr. 20).

Na levé straně přístrojové desky jsou umístěny vypínače stíračů a světel (obr. 15), ovládané kulatými knoflíky. Levým z nich se spouští motorek stíračů, pravým se zapínají parkovací a dálková světla. Tlumená světla se přepínají nožním přepínačem pro levou nohu, umístěným na podlaze u levého podběhu kola, od r. 1979 je přepínání dálkových a tlumených světel ovládáno reléovým přepínačem. Tlakem páčky sdruženého přepínače (obr. 19) do polohy 3 je dán reléovému přepínači impuls k přepnutí světel, opakovaným pohybem páčky se přepnou světla zpět. Vozy do r. 1976 mají vypínače stíračů a světel připevněny na samostatném vyklápěcím víčku (obr. 18). Po odklopení víčka je přístupný držák pojistek (obr. 212).

Obr. 16. Spínací skřínka zapalování Obr. 17. spínací skřínka zapalování kombinovaná se zámkem volantu Obr. 18. Vypínače
P - zapnutá parkovací světla na levé straně vozu; 0 - vypnuto; 1 - zapnuté zapalování; 2 - spouštění motoru P - zapnutá parkovací světla na levé straně vozu; 0 - vypnuto; 1 - zapnuté zapalování; 2 - spouštění motoru A - stírače; B - knoflík vypínače světel; C - táhlo omývače předního okna

2.4 Přepínač blikačů

Sdružený pákový přepínač blikačů (ukazovatelů směru) je připevněn na levé straně držáku sloupku řízení (obr. 19). V poloze 1 jsou zapnuty pravé blikače, v poloze 2 levé blikače, tlakem na páku do polohy 3 je zapnuta světelná a do polohy 4 zvuková houkačka.

 

2.5 Rychloměr

Rychloměr kruhového tvaru (obr. 20) má na spodní části číselníku umístěna tři kontrolní světla v pořadí zleva doprava: červené pro kontrolu nabíjení, zelené pro kontrolu blikačů obou stran vozu a modré pro kontrolu dálkových světel. Od roku 1980 (se zavedením dvouokruhových brzd, kap. 12.1) jsou na horním okraji číselníku umístěna navíc 2 kontrolní světla, z nichž levé, červené signalizuje poruchu některého brzdového okruhu.

Obr. 19. Ovládání sdruženého přepínače blikačů a houkačky Obr. 20. Sdružený rychloměr Obr. 21 Řazení rychlostních stupňů

 

2.6 Řazení rychlostních stupňů

Rukojeť tyče řadicí páky je, umístěna pod volantem na pravé straně držáku sloupku řízení. Řazení jednotlivých rychlostních stupňů je vidět z obr 21.

 

2.7 Sytič, palivový kohout

Tlačítko lanovodu sytiče (obr. 22) je umístěno na levé straně držáku sloupku řízení. V poloze 1 je sytič v plné činností. Palivový kohout (obr. 23) je přišroubován vespod palivové nádrže a jeho uzavírací páčka prochází motorovou stěnou do vnitřního prostoru vozu na pravé straně. V poloze 1 páky je přívod paliva do motoru uzavřen, v poloze 2 je otevřena část s hlavní zásobou paliva a v poloze 3 je otevřena část nádrže se zásobním palivem (asi 4 až 5 1 z celkového objemu nádrže).

 
Obr. 22. Ovládání sytiče karburátoru Obr. 23. Ovládání palivového kohoutu

 

2.8 Vytápění a větrání vozu

Vůz je vytápěn teplým vzduchem, vháněným chladicím ventilátorem motoru přes výměník tepla do kabiny vozu. Určitá část vzduchu je mimo okruh chlazení motoru přiváděna do chladícího ventilátoru pancéřovou hadicí 1 (obr. 24) do výměníku tepla, který je utvořen vnějším pláštěm předřazeného tlumiče výfuku. Od roku 1977 je vůz vybaven dalším přídavným topením. Tvoří jej oplášťování výfukového potrubí válců. Z něho je teplý vzduch veden pancéřovou hadicí do předřazeného tlumiče hluku topení. Z tlumiče hluku topení je teplý vzduch odváděn hadicí 3 (obr. 25) přes regulační klapku 2 do kabiny vozu. Rozvod teplého, popřípadě studeného vzduchu je ovládán třemi táhly regulačních klapek, která jsou umístěna v kabině uprostřed pod přístrojovou deskou (obr. 26). Levé táhlo ovládá vstup studeného vzduchu, pravé teplého vzduchu do kabiny. Při vytaženém táhlu proudí vzduch do kabiny a při zastrčeném je přívod vzduchu uzavřen. Prostřední táhlo usměrňuje vstup vzduchu do kabiny, v zastrčené poloze pouze přes ofukovací trysky na vnitřní stranu čelního skla. Při vytaženém prostředním táhlu je vstup vzduchu rozdělen směrem na nohy řidiče a přední sklo. Vhodnou kombinací postavení táhel lze například v zimě urychleně osušit opocené přední sklo a naopak v přechodném období udržet v kabině příjemné teplo, nebo v létě intenzívně větrat kabinu studeným vzduchem.

Obr. 24. Pancéřové hadice vzduchu topení Obr. 25. Hadice topení a větrání vozu
Obr. 26. Táhla topení a větrání vozu Obr. 27. Seřizování polohy předního sedadla

 

2.9 Vnitřní užitkový prostor

Přední sedadla vozů dovezených do konce r. 1971 lze přestavit v podélné ose vozu posunutím ve vodicích kolejnicích (obr. 27). Zvolenou polohu zajišťuje kolík na levé straně rámu sedadla, který zapadá do otvorů ve vodicí kolejnici. Pro usnadnění přístupu k zadnímu sedadlu se opěradla předních sedadel sklápějí směrem dopředu. Sklon opěradel předních sedadel se nastavuje dvěma seřizovacími šrouby na zadním konci trubkového rámu sedadla. Od roku 1972 jsou do vozů montována všechna nová sedadla. Sedadla jsou potažena snímatelnými potahy z pevné látky, kombinovaná na exponovaných místech koženkou. Výplně sedadel tvoří vložky z tvarovaného pěnového polyuretanu, položeného na pérové drátěnce. Přední sedadla mají anatomicky tvarované opěradlo (obr. 28). Podélná poloha předního sedadla se přestavuje jako u předchozího typu (obr. 27) pomocí kolíku na levé straně podélného rámu sedadla.

Sklon opěradla je možno seřídit i za jízdy zdvižením páky na levé straně opěradla (obr. 29, 30). Spuštěním páky se opět zajistí nastavená poloha opěradla pomocí excentrické západky a zubového segmentu.

Vzhledem ke konstrukci naklápění opěradla nedoporučuje výrobce lůžkovou úpravu předních sedadel. Nový typ předních i zadních sedadel se může použít bez úprav do všech předešlých typů vozu.

Obr. 28. Tvarování opěradla předního sedadla Obr. 29. Přestavení sklonu opěradla Obr. 30. Výměna potahu opěradla předního sedadla

Ložná plocha u vozu kombi se zvětšuje překlopením zadních sedadel (obr. 31). Poodhrne se koberec na podlážce zavazadlového prostoru a otočná část podlážky se překlopí zpět (obr. 32). Vytáhnou se pojišťovací kolíky z otočných závěsů po stranách zadního opěradla, uvolní se křídlatá matice spodní části sedadla vzadu uprostřed a spodní část sedadla se v otočných závěsech překlopí o 180° směrem dopředu. Naposled se sklopí opěradlo dopředu o 90° (do vodorovné polohy) a zajistí se v otočných závěsech kolíky. Tím vznikne souvislá ložná plocha až k předním sedadlům.

Osvětlení vnitřního prostoru je umístěno nahoře na sloupku levých dveří (obr. 33).

Obr. 31. Ložná plocha ve voze Kombi Obr. 32. Úprava ložné plochy ve voze Kombi Obr. 33. Svítilna vnitřního prostoru vozu

[Nahoru] [Obsah] [Index]