Zpětný světlomet

Automobily Trabant 601 nejsou výrobcem vybaveny světlometem pro couvání. Tento nedostatek se nepříznivě projevuje při couvání na neosvětlených místech, kdy často dochází k ohrožení osob pohybujících se za vozidlem a vzniká nebezpečí poškození karosérie najetím na překážku, kterou řidič nevidí.

Z těchto důvodů je výhodné vozidlo zpětným světlometem vybavit dodatečně. Prodejny Mototechny nabízejí několik typů světlometů vhodných k tomuto účelu. Vhodným místem pro montáž zpětného světlometu je levá polovina zadního nárazníku. Světlomet umístíme tak, aby ve směru dozadu nevyčníval za nárazník, a nebyl tedy vystaven možnosti poškození při dotyku nárazníku s překážkou. Ve vhodném místě je nutné do zadní části karosérie vyvrtat otvor a přes pryžovou průchodku jim provléci přívodní kabel o průřezu min. 1,5 mm2. Kabel vedeme sloupkem u zadního okna do žlábku pod střechou, pak sloupkem u předního okna a přes stávající pryžovou průchodku pod přístrojovou deskou do motorového prostoru ke spínači. Od spínače vedeme kabel na svorku 49 přerušovače směrových světel, nebo na svorku 54 motorku stíračů, nebo přímo k pojistce, jíž jsou uvedené spotřebiče jištěny. V prodejně Mototechny zakoupíme tahový spínač brzdového světla pro motocykly, odpojíme tažnou pružinu a pilníkem zaoblíme konec ovládací tyčinky na straně, kde nemá otvor. Z ocelového plechu vyrobíme držák spínače podle obr. 1. Podle možnosti si sami zhotovíme nebo si necháme vyrobit upevňovací šroub držáku podle obr. 2 a kuželový ovládač spínače podle obr. 3. Kuželový ovládač nasuneme na přečnívající konec a "červíkem" M6 jej na tyči zajistíme tak, aby při vytažení tyče na doraz k řidiči zůstala mezi ovládačem s pryžovým vedením tyče vůle asi 1 mm. Z převodovky vyšroubujeme šroub pojistky zpětného chodu a nahradíme jej šroubem dle obr. 2, pod který vložíme držák spínače (viz fotografie) a těsnění z původního šroubu. Šroub dotáhneme jen lehce. K držáku upevníme dvěma šroubky M4 spínač tak, aby zaoblený konec tyčinky směřoval ke kuželovému ovládači. Držák se spínačem ustavíme poklepem, aby při zatlačení řadicí tyče na doraz ve směru od řidiče byla tyčinka spínače na válcové ploše ovladače - v této poloze pak dotáhneme šroub držáku. Kuželový ovládač lehce potřeme plastickým mazivem, tyčinku spínače namažeme v bakelitovém vedení olejem. Nakonec ke spínači připojíme oba přivedené kabely a zkontrolujeme správnou funkci zpětného světlometu.

Obr. 1 Obr.2 a 3

Ing. R. Pavlík, Havířov

 

Úprava pedálu plynu

Automobily Trabant mají pro mnohé řidiče poměrně měkkou vratnou pružinu ovládání karburátoru a tím i pedálu plynu. Vzhledem k tomu, že není kde opřít pravou nohu, může docházet k únavě svalstva v lýtku a mimovolnému sešlapování pedálu plynu více, než je nutné Tím se zvětšuje spotřeba tohoto spolehlivého a celkem úsporného vozu. Proto je vhodné mít pedál plynu "tvrdší". Pak si můžeme nohu o pedál i opřít, nedochází k únavě svalstva a spotřeba klesne.

K úpravě lze použít vinutou pružinu, popř. pružinu pedálu spojky nebo brzdy vozu trabant. Pedál plynu vyjmeme z vozu a vyvrtáme do boční strany směrem k pedálu brzdy otvory průměru 2 mm.

První ve vzdálenosti 2 cm od středu otočného čepu a další 3 až 4 po jednom cm směrem k nášlapné ploše. Pedál plynu nasadíme zpět. Jde to poněkud obtížněji, pozor na pryžové podložky. Do jednoho vyvrtaného otvoru zakotvíme pružinu a druhý konec upevníme tak, aby osa pružiny byla kolmá na osu otáčení pedálu. Tím zamezíme křížení a zadírání pedálu. Pro horní konec pružiny najdeme pod přístrojovou deskou vhodné místo, a to co nejdále směrem k sedadlům. Pružina musí mít určité předpětí a musí vždy spolehlivě vracet pedál. Tvrdost pedálu měníme změnou ukotvení pružiny pedálu. Čím dále je konec pružiny od čepu pedálu, tím větší odpor klade pedál při sešlapování. Máme-li vůz Trabant 601 S s poličkou pod přístrojovou deskou, použijeme dvě pružiny a zavěsíme je do dutých nýtů poličky. (Dvě pružiny jsou výhodnější vzhledem k tomu, že lze dosáhnout patřičného předpětí).

K úpravě použijeme dvě pružiny pedálů vozu Trabant a úprava trvá asi 30 min. Ze subjektivních pozorování je patrná nejen úspora paliva, ale nedochází k takové únavě svalstva, navíc se odstraní drnčení nesešlápnutého pedálu a odlehčí se lanovodu ovládání karburátoru.

MUDr. Václav Šupík Roudnice n. L.

 

Opravy patek podélných nosníků

Stane-li se někomu, že při jarní kontrole spodku vozidla zjistí tvarové deformace podélných nosníků u automobilu Trabant 601, mělo by jej toto zjištění vyburcovat k okamžitému zásahu. Deformace patky totiž signalizují korozi ve spáře mezi patkou a podélným nosníkem (obr. 1a). Koroze, způsobená vlhkostí vzlínající ve spáře, nejprve působí v místech bodových svarů, kde je narušena povrchová úprava svařovaných plechů. Rozšíří-li se koroze i do míst mezi bodovými svary, pak způsobí tvarové deformace patky. Pokud bychom nezamezili šíření koroze, dojde ke značnému poškození konce nosníku a oprava by po čase byla náročnější. Podaří-li se nám zachytit počáteční stav rezivění tohoto místa, je možně jednoduše postupovat tak, že ostrým předmětem důkladné vyškrábeme rez ze spáry (obr. 1b) a po odstranění zátky podle možností též odstraníme rez uvnitř nosníku. Propláchneme místo bezoplachovým odrezovačem a necháme důkladně proschnout. Pak zvenčí do spáry po celém obvodu patky vtlačíme Eprosin T-03 a patku svěrkami pevně přitáhneme k nosníku. Po zatvrdnutí Eprosinu obrousíme obvod spáry do "kulata" a několikrát natřeme základní antikorozní barvou a spolu s podběhem přetřeme vhodným nátěrem. Poté důkladně ošetříme dutinu nosníku a utěsníme jej zátkou (obr. 1c).

Jiná situace nastane, nepodaří-li se zachytiti počáteční stav koroze a patka je již silně zkorodována. místy i na tloušťku plechu (obr. 2a). Patka je pří jízdě vystavena náporu vody, kamínků a nečistot, a koroze v těchto místech postupuje rychleji, než v ostatních částech podběhu. V důsledku náporového ostřiku (obr. 2b) je tedy vnější oprava patky nátěrem nebo laminací povětšině málo účinná a je pouze krátkodobého charakteru. Důkladná oprava však není ani v tomto případě tak náročná, jak by se mohlo zdát na první pohled.

Je třeba odstranit tu část patky, která je prorezivělá na celou tloušťku plechu, nebo je silně zkorodovaná. Patku v místě A (obr. 2a) vodorovně odstřihneme a začistíme. Ponechaná část původní patky by měla být široká nejméně 10 mm a nesmí být zkorodovaná. Vyhnuté části nosníku dokonale zbavíme rzi a vybrousíme místa bodových svarů. Otevřeme tak zezadu přístup k dutině nosníku a toho samozřejmě využijeme k důkladnému vyčištění a ošetření celého podélného nosníku. Podle náčrtku (obr. 2c) zhotovíme z plechu tloušťky 0,6 až 1,0 mm náhradní patku. Přesné rozměry nejsou uvedeny vzhledem k výrobním tolerancím je třeba rozměry náhradní patky upravit pro konkrétní případ. Uděláme naznačené ohyby a z rubové strany opatříme patku vhodným nátěrem. Po zaschnutí naneseme na všechny spojované plochy Eprosin a novou patku nasuneme pod zbytek původní patky. Po obvodě stiskneme svěrkami a snýtujeme. Vytlačený Eprosin zahladíme a necháme zatvrdnout. Dále postupujeme jako v předchozím případě. Popsaný způsob opravy zajišťuje, že voda nemůže, ostřikováním vnikat do dutiny nosníku a stéká po povrchu opravené patky. Pokud by však patka byla již tak zkorodována, že nelze ponechat její žádnou část, která by lícovala s novou patkou a nebyla by tak zajištěna dostatečná ochrana proti ostřikované vodě, je třeba postupovat poněkud pracnějším, avšak rovněž schůdným způsobem.

Zkorodovanou patku zcela odstraníme, ošetříme dutinu nosníku a zbytky bodových svarů zabrousíme do roviny ohybů podélného nosníku. Z plechu tloušťky 0,6 až 1,0 mm si opět připravíme náhradní patku, která však v tomto případě bude přesahovat na podběh. Tvar patky s uvedením hlavních rozměrů je na obr. 3. Opět nejsou určeny všechny rozměry, z důvodů již dříve uvedených. Nejsnadněji postupujeme tak, že budoucí patku orýsujeme nejprve na papír. Dále si připravíme pryžové těsnění tloušťky 2 až 3 mm. Obdélníkového tvaru, které bude shora nepatrně přesahovat plech náhradní patky v místě podběhu. Patka má v místě B předehnutím vyztužený okraj, kterým bude pevně dotlačovat pryžové těsnění k podběhu. Opět uděláme naznačené ohyby a nasucho vyzkoušíme, zda lze patku nasunout na nosník a případně ji dotvarujeme. Z rubové strany patky ještě před nanesením tmelů uskutečníme vhodný nátěr. Do přesahující části patky předvrtáme pět děr Ø 3,5 mm pro přitažení patky k podběhu a pružným tmelem přilepíme pryžové těsnění s vyseknutými (vystřiženými) otvory. Na všechny spojované plochy a ohyby s výjimkou části, která dosedne na podběh, naneseme Eprosin T-03. Na spodní hranu podběhu s přesahující část patky naneseme tlustší vrstvu pružného tmelu a patku nasuneme na ohyby podélného nosníku a řádně dotlačíme. Abychom měli zajištěno, že se patka během montáže nepohne, podložíme patku trámkem, či vhodným předmětem a spustíme zvednuté vozidlo tak, aby vlastní hmotností dotlačovalo montovanou patku (obr. 4). V místech předvrtaných otvorů přitáhneme důkladně patku samořeznými šrouby k podběhu. Vytlačený pružný tmel a Eprosin zahladíme a dále postupujeme stejným způsobem jako v předchozích případech. Pro zpevnění spodní části patky je možné v obvodu ohybů umístit 2 až 3 nýty.

Popsanými postupy lze vcelku nenáročným způsobem s využitím prostředku lehce dostupných včas zastavit korozi na velmi namáhaném místě spodku vozidla a prodloužit tak jeho životnost.

Ing. Ivan Dobiáš, CSc., Praha

 

Zpětný spínač

Automobily Trabant 601 nejsou standardně vybavované zpětným světlometem. Řada motoristů však tento praktický doplněk dodatečně montuje na svá vozidla, neboť to není nijak náročné. Existuje několik způsobů řešení, nejčastější použitím motocyklového "stop-spínače". Jiné řešení, které je spolehlivější a přesnější spočívá ve využití zaslepeného otvoru v převodovce, do kterého zašroubujeme redukci se spínačem. Umístění spínače a jeho zapojení u převodovky je patrné z obr. 1. Pro ovládání spínače využijeme zdvihu pojistné kuličky zpětného chodu, která při řazení dopředných rychlostních stupňů nemění svoji polohu. Při zařazení zpětného chodu se kulička vysune a umožni zdvih přenesený tyčkou na spínač.

K úpravě potřebujeme ocelovou tyčku Ø 6 mm, dlouhou 36 mm a redukci zhotovenou z šestihranu S 19, nejlépe z mosazi. Vhodný je i dural či ocel. Oba díly vyrobíme na soustruhu podle přiloženého výkresu. Jako spínač použijeme spínač zpětného světlometu pro vozy Wartburg 353, zakoupený v Mototechně. Všechny tři části jsou na obr. 2.

Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3

Místo původní zátky zašroubujeme do převodovky redukci, do otvoru zasuneme tyčku. Potom zařadíme zpětný chod a zašroubujeme spínač z W 353 tak hluboko, až se sepnou kontakty. K vyzkoušeni použijeme žárovkovou zkoušečku. Po seřízení správné funkce dotáhneme pojistnou matici a ještě jednou překontrolujeme funkci spínače.

Vlastní elektrické zapojení vedeme od pojistky ke spínači a od spínače ke zpětnému či zpětným světlometům. Jejich umístění a uspořádání upravuje vyhl. č. 90/75 Sb. § 51 odst. 2.

H. Konkoly, Praha

 

Přídavné koberečky

Do vozů Trabant jsou již výrobcem dodávány na podlahu vozu vyjímatelné "koberečky". Ty Se však časem ušpiní od bláta a jiných nečistot. Proto je nutné je vyčistit vysavačem a ušpiněná místa saponátovými přípravky. Chceme-1i si však ušetřit práci a mít podlahu stále čistou, můžeme si snadno a rychle vyrobit druhé vyjímatelné rohože, jak pod nohy řidiče a spolujezdce tak i pro spolujezdce sedící na zadním sedadle.

K výrobě nám stačí starší, již nepotřebný nepříliš tlustý koberec nebo jiná podlahová krytina. Na tento materiál si pak nakreslíme tvar rohože podle uvedeného náčrtku. Nůžkami nebo ostrým nožem pak takto načrtnutý tvar vystřihneme nebo pečlivě vyřízneme. Okraje zarovnáme, popřípadě zbavíme nitek a pod. Tvar podběhů předních kol vozu si zhruba nakreslíme (raději menší než větší). Po vystřižení vložíme rohož do vozu a křídou si již přesně naznačíme přesnější tvar u podběhů. Pro lepši vzhled můžeme okraje "koberečků" přelepit lemovkou na koberce. Takto vyrobené rohože lze snadno vyjmout z vozu a vyčistit.

Jiří Pyšný, Šternberk

 

Oprava výměníku topení

U výměníku topení na vozech Trabant po delším provozu většinou nejdříve prorezaví levé vypouklé víko, které je ostřikováno nečistotami od předního kola. Protože výměník patří k úzkoprofilovým náhradním dílům a kromě zkorodovaného víka je jinak ještě většinou zachovalý, můžeme si zhotovit nové víko nejsnáze ze staršího kastrůlku či hrnku z ocelového plechu o vnitřním průměru asi 140 mm.

Hrnek seřízneme na potřebnou výšku, čímž zároveň odstraníme případný prolis po jeho obvodu a současně i ucha. Získáme tak mělkou misku, v jejíž válcovité části vytvoříme dva praktické úzké zářezy pro vyčnívající žebra výměníku. Z okrajů misky ještě oklepeme případný smalt (pozor na oči). Toto nové víko pak narazíme přes původní proděravěné a přivaříme resp. přiletujeme na tvrdo k výměníku.

Takto opravený výměník nám poslouží ještě delší dobu, smalt bezvadně drží a jen značka nádobí připomíná, že se jedná o nouzové, ale účinné řešení.

Josef Kůs, Plzeň

 

Zámek u spolujezdce

Při nedostatku parkovacích míst, parkují-li vozy blízko sebe, by někdy řidič potřeboval vstoupit do vozu druhými dveřmi (u spolujezdce). Nevelká úprava pomůže tyto potíže odstranit. Odmontuje­me kličku stahování okna, vnitřní otvírací kliku-šoupátko a pochopitelně i čalounění pravých dveří (u spolujezdce). Odšroubujeme vnější kliku dveří, která je připevněna dvěma šrouby M5. V Mototechně si zakoupíme náhradní zámek levých dveří. Původní tlačítko kliky nahradíme tlačítkem se zámkem, ale s původní kruhovou krytkou (vylisovaná plechová miska se dvěma upevňovacími otvory Ø 3,5). Celou kliku se zámkem přišroubujeme zpět na dveře původními dvěma šrouby M5 x 15, seřídíme zavírání polohou "zobáčku" (se závitem M5) a dotáhneme pojišťovací maticí. Když je vše funkčně v pořádku, uskutečníme zpětnou montáž čalounění, kličky okna a vnitřní kliky dveří. Pozor při odemykání a zamykání nového zámku - klíček vkládáme do zámku obráceně (křidélko klíče nahoru). Při běžném provozu tj. krátké jízdy, časté vystupování a nastupováni do vozu, uzavíráme upravené dveře vnitřní pojistkou. Při delším parkování, campingu ap., vnitřní pojistku necháme na polohu "otevřeno" a dveře zamykáme zvenku novým klíčkem.

Jiří Polák, Stará Boleslav

 

Využití prostoru

Případná potřeba odstranění poruchy plně naloženého vozu např. při cestě na dovolenou apod. přinese někdy nemálo problémů s vybalením celého obsahu zavazadlového prostoru a vyhledáním nářadí nebo náhradního dílu v některém nejzazším koutu.

Abychom se podobné situaci vyhnuli a zároveň co nejvíce využili vnitřní prostor Trabantu, rozdělíme si nářadí a náhradní díly pro delší cesty např. do odložených dámských kabelek, z nichž většinu snadno uložíme pod sedadly vozu.

Osvědčilo se následující členění:

1 kabela s s nářadím: klíče, šroubováky, kleště, pilník a jehlové pilníčky, sekáč, průbojník, montážní páky, přípravek na stahování náboje apod.;

1 kabela s pneupotřebami: lepicí souprava horké záplaty, svěrka zápalky, vložky a čepičky pro ventilky;

1 kabela s elektropotřebami: zapalovací svíčky, žárovky, pojistky, cívka, kondenzátor, kontakty přerušovače, uhlíky spouštěče a dynama, přerušovač blikačů, kabel a koncovka ke svíčce, 5 m vodiče, izolační páska;

1 kabel s měřidly: spárové měrky, rozpínací přípravek k seřízení předstihu, měrka na předstih, svinovací metr a křída;

1 kabela s různými potřebami: vázací prostředky (provaz, drát, řemínky), červený praporek 30 x 30cm, lahvičky s olejem, brzdovou kapalinou, denatur. lihem, glycerínem, krabička s plastickým mazivem;

1 kabela s toaletními potřebami: Solvina, mýdlo, utěrka na ruce a další;

1 kabela s náhradními díly: brzdová hadice přední a zadní, klínový řemen, hadice přívodu paliva, jehlový ventil, plovák, trysky, různá těsnění a manžety, různý spojovací materiál.

V zavazadlovém prostoru zaberou tyto potřeby pouze prostor vlevo od náhradního kola, kde lze uložit kabelu s nářadím, tažné lano, montážní svítilnu, 10 l kanystr zabalený v starém plášti (poslouží současně jako případná podložka při opravě pod vozem), zvedák, hustilku, smetáček, lopatku, 2 m pryžové hadičky, upínací pás ventilátoru a brzdovou trubku přední pravou vnitřní (má dostatečnou délku, aby v případě nouze nahradila kteroukoliv jinou kromě střední trubky pod podlahou vozu).

Všechny ostatní potřeby, jako např. náhradní duši, montérky a kožené rukavice, uložíme v kabině. Pod přední sedadla se nejlépe vejdou obdélníkové ploché kabelky většího rozměru. Pod zadním sedadlem vedle sebe vyrovnáme menší a širší kabelky a za nimi montérky, rukavice a duši.

Aby předměty pod zadním sedadlem nesjížděly po šikmé podlaze vozu, můžeme si zhotovit zajišťovací pás.

Použitý materiál:

- režné plátno (roletovina),

- pružný textilní pás (prodává se v galanterii v šíři 20 cm),

- pozinkovaný drát Ø 3 až 4 mm.

L. David, Opava

[Nahoru] [Obsah] [Index]