Úprava okapu

U automobilů Trabant 601 Limuzína i Universál zůstávají při dešti, stojí-li vůz na rovině, v zaobleních okapové líšty (nad předním pravým a levým sloupkem) loužičky vody. Tato voda se u starších vozů. v případě narušení těsnícího tmelu např. povětrnostními vlivy, může dostát do levého nebo pravého sloupku a zde působí zvýšeným korosivním účinkem. Uvedenému nedostatku odpomůžeme tak, že ve směru označených šipek vyvrtáme pod úhlem asi 30° vrtákem Ø 4 až 5 mm nad každým sloupkem jednu díru.

Těmito otvory voda okamžitě odteče žlábkem na sloupku a okolo motorového prostoru odtud na zem. Úprava je patrná z náčrtku - pohled na střechu automobilu shora a schematického řezu prostorem okapové lišty.

Jiří Polák, Stará Boleslav

 

Utěsnění dveří

U vozů Trabant 601 Limusina i Universal (především u starších vozů vyrobených před rokem 1979) dochází i při častém promazávání těsnicích pryžových profilů na rámu dveří k jejich deformaci a částečnému tvrdnutí, které způsobuje, že i při dobře zavřených dveřích, se ozývají nepříjemné zvuky (skřípání, vrzání, klepání apod.), které činí řidiče nervózním a navíc do vozu škvírami i táhne.

Pomoc je celkem snadná. Seženeme si dětskou molitanovou plenu (tloušťka molitanu je asi 20 mm) nůžkami nastříháme proužky široké 10 až 15 mm. Potom odchlípíme těsnící pryžový profil k rámu dveří a zasuneme tam předem připravený ustřihnutý molitanový proužek tak, aby proužek vedle proužku obsáhnul celý obvod pryžového těsnění u dveří. Tím je úprava hotová a budeme překvapení, jak se Trabant utiší.

Jiří Polák, Stará Boleslav

 

Těsnost motoru

U motorů Trabant (600 i 601) je nezbytným předpokladem správného běhu dokonalá těsnost všech těsněných částí motoru. Důležité je utěsnění klikového hřídele (pos.1 na obrázku) těsnicími hřídelovými kroužky Gufero. Samozřejmě je i podmínka dokonalého oddělení pracovních prostorů pod pístem, které jsou navzájem těsněné labyrintovými hliníkovými kroužky a dále těsnost hlav válců a válců ke skříni motoru.

Pokud se týká klikového hřídele jedna těsněná strana hřídele (se strany setrvačníku Gufero 55 x 70 x 8) není náchylná k propouštění nebo přisávání vzduchu ochuzujícího směs, poněvadž hřídelový kroužek pracuje celkem v čistém prostředí zakrytován spojením přírub motoru a bloku převodovky s rozvodovkou. Druhá strana klikového hřídele osazená řemenicí a zapalováním (pos. 5) je těsněna hřídelovým kroužkem (pos. 3) dodávaným spolu s hřídelem výrobním závodem. Krytí kroužku Gufero je běžným konstrukčním způsobem s použitím ocelového mezikruží (pos. 4) a dotlačovaného řemenicí. Tento způsob krytí v tomto případě plní funkci zachycování hrubých nečistot. Potud je vše v pořádku.

Po čase může nastat, že hřídelový kroužek (pos. 3) se smrští a hůře těsní, což se projeví při ubrání plynu tím, že otáčky motoru rovnoměrně neklesají. Přitom ale nelze vyloučit i možnost nesprávně nastavené hladiny paliva karburátoru. Prohnutí jeho příruby, těsnost víčka a pod. Mezní případ nastane, když se z motoru naráz počne ozývat hluk podobný zničenému ložisku (což také může nastat). Vyloučíme-li však tuto možnost, demontujeme klínový řemen pro ventilátor a dynamo. Bude-li hluk trvat i nadále, je to způsobeno suchým hřídelovým kroužkem (pos. 3) i když tento je mazán (ale nedostatečně) směsí oleje a benzinu Tato závada se projeví náhle a to v jakýchkoliv otáčkách a je trvalá.

Pomoc není náročná a co je nejdůležitější, obejde se bez demontáže motoru nebo jeho podstatných dílů. Mezi skříní motoru a krycím ocelovým mezikroužkem (pos. 4) je mezera v podobě prázdného mezikruží šířky asi 1,5 mm (viz šipka na obrázku). Po vnějším očištění skříně a kroužku pos. 4 do této mezery vstříkneme předehřátý olej M2T (pro lepši vzlínavost) maznicí, která je opatřena na konci hadičkou z PVC délky asi 100 mm se zataveným koncem do tvaru trysky (Ø 1 až 2 mm). Práci děláme zásadně při motoru v klidu. Motor potom protočíme a úkon zopakujeme. Hluk okamžitě zmizí, V některých případech je dobré tuto práci udělat i v případě, kdy se závada ještě neprojevuje, čímž se jí předejde.

Pokud se tato práce udělá dobře, budeme velmi překvapení jejím výsledkem a hlavně ušetříme náklady na demontáž motoru. V každém případě se takto přimazaným hřídelovým kroužkem dá jezdit až do GO. Při GO motoru je vhodné tento kroužek ponořit do MoS (Molyko), nebo jej nahradit novým a ten rovněž předem ošetříme.

Někomu se bude zdát popsané odstranění hluku málo pravděpodobné, ale podobně se projevuje hluk u zadních kol zcela nového vozu. Je to dáno příliš tvrdým materiálem originálních hřídelových kroužků (48 x 62 x 8), které je také nutno čas od času přimazat po sejmutí nábojů kol.

 

Úprava pro spouštění

1. komora čističe sání, 2. pryžová hadice, 3. jehla injekční stříkačky, 4. karburátorAutomobily Trabant nemají akcelerační pumpičku v karburátoru. V normálním provozu toto zařízení není vůbec zapotřebí, ale při delším odstavení vozidla, obzvláště za mrazů, jsou někdy potíže se spouštěním prochladlého motoru. I při použití sytiče se musí nechat motor několikrát protočit, aby se do válců dostala dostatečně obohacená směs. Můžeme si však vypomoci velmi jednoduchým způsobem. Do pryžové hadice, která jde od čističe vzduchu k sacímu hrdlu karburátoru natrvalo zatlačíme obyčejnou jehlu z injekční stříkačky ve sklonu ústícím do sacího hrdla karburátoru. Před spouštěním vpravíme 1 až 2 cm3 čistého benzínu injekční stříkačkou do sacího potrubí a tím si usnadníme spouštění motoru. Ještě lépe je sice před spouštěním vstříknout do sacího potrubí "éter", který je snadněji odpařitelný ale benzín postačí také. Nejlépe se hodí technický benzín a malá lahvička s injekční stříkačkou může být stále ve voze.

Nesmí se však benzínu nastříkat příliš mnoho jinak dojde k "ulití" motoru resp. zapalovacích svíček.

P. Rosa, Praha 6

 

Úprava ovládání palivového kohoutu

U Trabantů vyráběných od roku 1975 je palivový kohout doslova schován za odkládací policí pod přístrojovou deskou. Jeho ovládání je tím velmi ztíženo, nehledě na to, že v případě nutnosti náhle přepnutí kohoutu na "rezervu" za jízdy, je tento úkol takřka nemožný bez odvrácení pozornosti od řízení, neboť si řidič musí doslova lehnout. Možnost snazšího ovládání - vyvedení ovládacího prvku na zadní stěnu odkládací police - je poměrně jednoduchá a nenáročná. Podle náčrtku vyřízneme z plechu tl. asi 1 mm nástavec, jehož širší konec upneme šroubem M5 kolem hřídele kohoutu. Do druhého konce připevníme ocelovou kulatinu Ø 4 mm, kterou protáhneme zadní stěnou police asi 15 mm nad spodním okrajem, kolmo proti kohoutu. Vše je nejlépe patrno z náčrtku.A - odkládací police, B - palivový kohout, C - stěna motorového prostoru, D - kulatina O 4mm, E - šroubky M4 a m5Vyčnívající část kulatiny (budoucí ovládání) potáhneme "bužírkou" a na její konec můžeme nasadit pryžovou odvzdušňovací čepičku, jako ochranu proti případnému poranění. (Podobné využití nabízí odvzdušňovací čepička při nasazení na zajišťovací kolík zámku pravých dveří o který můžeme při neopatrném nastupování nebo vystupování rovněž zachytit). Otočení palivového kohoutu nyní vyžaduje pohyb jen o málo větší, než ovládání topení. Brzo si zvykneme i na to, že nynější kohout má jednotlivé polohy zrcadlově obráceny proti kohoutu na přední stěně.

Jan Hadrava, Praha 3

 

Montáž elektrického ostřikovače

Automobily značky Trabant od roku 1980 mají již sériově namontován elektrický ostřikovač čelního skla. Pro starší vozy je možno uskutečnit dodatečnou montáž výkonnějšího elektrického ostřikovače na místo klasického mechanického ostřikovače, který je sice spolehlivý, ale dnes již zastaralý. Montáž je jednoduchá i cenově dostupná (asi 200,- Kčs).

Pro zlepšení svého vozidla budeme tedy potřebovat úplný elektrický ostřikovač s motorkem 6 V/3 A (lze ho koupit ve vybraných prodejnách Mototechny pro tyto vozy, cena 190,- Kč), asi 2 metry vodiče o průřezu 1,5 mm2, dále tlačítkový spínač.

Nejdříve uskutečníme demontáž mechanického ostřikovače. Vyjmeme nádobku ostřikovače tahem směrem nahoru, odpojíme hadičky a vymontujeme z přístrojové desky ruční čerpadlo ostřikovače. Otvor po "T" rozvodce vedle akumulátoru zakryjeme vhodnou zátkou z plastické hmoty. Dále vymontujeme držák nádobky. Šroubky v blatníku bývají někdy zkorodované, proto použijeme k uvolnění trochu oleje nebo brzdové kapaliny. Otvory pak očistíme od nečistot a bláta.O - ostřikovač, P - pojistka, S - spínač

Nyní přistoupíme k vlastní montáži elektrického ostřikovače. Na očištěné místo přišroubujeme nový držák a důkladně ho utáhneme. Abychom nemuseli vrtat nový otvor pro připojení k ukostření použijeme jeden šroubek, který nese držák ostřikovače. Do připevněného držáku vložíme po roztažení čelistí nádobku ostřikovače.

Nyní k elektrické části. Vodič délky 15 až 20 cm, vedoucí od šroubku držáku ostřikovače (- pól) připojíme k ukostření motorku ostřikovače. Pozor na zachování polarity! Dále si odměříme asi 1 metr vodiče, který připojíme ke kladnému vývodu motorku ostřikovače a vedeme ho vpravo ke svazku ostatních vodičů přes pryžovou průchodku do vozu a připojíme ho k jednomu vývodu spínače. Dále si odměříme vodič dlouhý asi 10 cm, který vedeme od druhého vývodu spínače k pojistce číslo 7 zleva doprava). Spínač s vodiči připevníme do otvoru po čerpadlu mechanického ostřikovače.

Nakonec ještě připevníme hadičku od ostřikovače (výhodné je ponoření konce do horké vody) na dvouproudovou trysku "D1". Do nádobky nalejeme kapalinu do ostřikovače podle teploty okolí a montáž je hotova. Při zapnutém zapalování a po zapnutí spínače nám začne z trysek stříkat kapalina na čelní sklo, kterou snadno setřeme stěrači.

Jiří Pyšný, Šternberk

 

Údržba kontaktů přerušovače

Dříve nebo později dochází u klasického zapalování k "opálení" kontaktů přerušovače. Opálení dotýkajících se činných plošek kontaktů se děje zpravidla tak, že na jednom z kontaktů se vytváří vyvýšenina s velmi tvrdým až sklovitým povrchem a na druhém "kráter". Tento jev má přímý vliv na seřízení předstihu zážehu a kvalitu jiskry na zapalovacích svíčkách a s ním tedy pochopitelně souvisí běh motoru, jeho výkon a také spotřeba. V žádném případě bychom neměli tuto partii zanedbávat a pravidelně po ujetí 5000 km zkontrolovat stav kontaktů přerušovače. Při této příležitosti stojí za to zkontrolovat také vzdálenost kontaktů ("odtrh"). Zpravidla je zde udávána hodnota 0,4 mm, ale přesnější je moderní metoda seřízení přerušovače na diagnostickém přístroji, který měří tzv. sepnutí kontaktů za běhu motoru. Získává se tak z hlediska nároků motoru daleko správnější a přesnější seřízení přerušovače. Vraťme se však ke kontaktům. Dosud běžně uváděné návody doporučovaly jako možnost v případě narušení plošek kontaktů přerušovače buď výměnu kontaktů, nebo jejich opilování. Výměna sice řeší vzniklý nedostatek beze zbytku, ale je nehospodárná, protože při správném a pokud možno přesném přebroušení dosáhneme stejný efekt bez nákladů. Pro opilování kontaktů se prodávají i speciální různé "pilníčky na kontakty", ale dost často se s nimi tvrdá sklovitá vrstva nepodaří odstranit a navíc se pilníček po pár tazích ztupí. I při úspěšném opilování vyvýšenin na jednom z kontaktů se však zpravidla nepodaří odstranit kráter na druhém.

Proto se často rozhodnou motoristi - kutilové k zarovnání narušené plošky na kontaktech přerušovače přebroušením na velmi jemném smirkovém plátně. Tento způsob opravy vyžaduje podložení smirkového plátna rovnou destičkou, aby byla vlastní plocha co nejvíce rovná. Nezbytně nutné je důkladné opláchnutí takto přebroušených kontaktů v benzinu, neboť je třeba zbavit pevný kontakt i raménko jemného smirkového oděru. Ten by jinak, po namontování do rozdělovače, mohl negativně působit mezi samotnými kontakty a také nelze vyloučit pozdější vniknuti smirkového oděru do ložisek, na vačku a do míst, kde by zapříčinil předčasné opotřebení.

Nejvýhodnější způsob zarovnání narušených ploch kontaktů přerušovače je jejich přebroušení na rovné jemné brusné destičce (postačí nám i nepříliš opotřebovaný "karborundum brousek" na ostření kos). Přebrušování děláme s co největší pečlivostí a snahou o dodržení kolmosti resp. rovnoběžnosti ploch. Čím jemnější brousek, tím lépe. Neboť ideální je hladká lesklá plocha. Tuto práci děláme ručně. Sebejemnější kotouč elektrické brusky jednak snadno odebere zbytečně mnoho materiálu z kontaktů a jednak může lehce dojít k "ujetí" na jednu stranu a tím k ztrátě rovnoběžnosti ploch kontaktů. Při ručním broušení na velmi jemné brusné destičce můžeme pravidelně kontrolovat přesnost naší práce a lze tak nejsnáze dosáhnout požadovaného přesného výsledku.

I poměrně dost "opálené" kontakty není nutné hned vyměňovat za nové. Obroušením výrazně prodloužíme jejich životnost. Důležitá je jen přesná práce, při které si musíme dát pozor, aby broušením nebyl zasažen plastikový "kluzák" pohyblivého raménka, který se dotýká vačky rozdělovače. Přebroušené kontakty před montáži vždy ještě opláchneme benzinem. Přebroušení kontaktů můžeme podle stupně "opálení" i několikrát opakovat.

J. Hájek, Praha

 

Nouzová oprava pryžového krytu kloubu přední nápravy

Pryžové kryty, které chrání stejnoběžné klouby přední nápravy, často u starších vozů ve svých vnitřních ohybech praskají. Tím vzniká nebezpečí, že těmito trhlinami může do kloubu v létě vnikat prach a voda, v zimě zase slaná břečka. Nemáme-li možnost ihned zajistit výměnu prasklého krytu za nový, je možné použít nouzové řešení, které ukazuje obrázek. Potravinářská pryžová hadička vnějšího průměru 5 mm, ustřižená v takové délce, aby obepnula vlnovec v prasklém ohybu, a spojená drátem, nastrčeným do obou konců hadičky, uspokojivě zakryje otvor, nebo prasklinu manžety. Drát (nejlépe pružná struna), kterým spojíme hadičku, předem ohneme do přibližného zakřivení, které bude mít hadička. Výhodné je před jejím nasazením ohyb manžety vyplnit plastickým mazivem. Tím dojde k utěsnění kritického místa vlastní pružnosti "měchu" krytu, doplněnou voduodpuzující mastnotou.

Vladimír Lis, Praha 4

 

Zlepšení spouštění v zimě

Malé zlepšení ještě tuto zimu pomůže některým trabantům při "studeném" spouštění.

Jedná se o "nastřikovací" ventilek do sacího potrubí. V ohybu pryžové trubice sání vysekneme díru a vložíme do ní těleso ventilku z motocyklové duše, samozřejmě bez vložky ventilku. Před spouštěním nastříkneme lahvičkou např. od Okeny trochu benzínové směsi do potrubí a spouštění je i při menších otáčkách spouštěče velmi spolehlivé. Při spouštění vytáhneme samozřejmě sytič. Po nastříknutí benzínu zakryjeme ventil čepičkou, kterou dobře utáhneme. Jezdit se dá i bez čepičky, ale raději ji používáme. Lahvičku s připraveným benzínem si necháme někde "po ruce".

Frant. Mareš, Olomouc

[Nahoru] [Obsah] [Index]