Přeprava malých dětí

Automobily Trabant mají poměrně úzké zadní sedadlo. Přeprava malých dětí, s nimiž musí někdo vzadu sedět, není zrovna pohodlná, zejména na delších cestách, kdy děti rády spí.

Ideální tedy je, pokud může dítě ležet vzadu samo, v případě, že mezeru mezi sedadly vyplníme vhodnými zavazadly. Ta ale vždy nemáme nebo nejdou pro tento účel použít. Proto si můžeme zhotovit přes zadní sedadlo desku, která dosahuje až k předním sedadlům, takže dítě nemůže nikam spadnout a cestující na předních sedadlech mohou sedět a dítě jenom kontrolovat. Cestování se tak pro všechny stane příiemnější a pohodlnější.

Celá deska se skládá ze dvou zrcadlově stejných polovin. Tím jsou nižší nároky na rozměry materiálu, ale umožňuje to i demontáž a přepravu desky v zavazadlovém prostoru. Případně se dá demontovat jen polovina.

1. Tvar sololitových desek s vyznačením pro šrouby, 2. Nosný rám, 3. Spojka z ocelového pásku, 4. Kovové podpěry s navařenými maticemi na jednom konci

Základním materiálem. který budeme potřebovat je sololit. Přiřízneme ho podle rozměrů na náčrtku a k oběma polovinám přilepíme (např. lepidlem Herkules) a přišroubujeme nosný rám z latěk o průřezu alespoň 4 x 1 cm. Protože posunutí předních sedadel u Trabantů je podle uživatelů různé, je možné dané rozměry upravit. Na označených místech desku i s latěmi provrtáme. Zde se přišroubují podpěry (nožičky) z kovového materiálu, které mají na konci přivařené matice. Střední podpěra (na pravé polovině desky) je přišroubována spolu s páskem ocelového plechu 2 x 40 x 150, který svým přečnívajícím koncem slouží jako podpěra levé poloviny a je s ní spojen šroubem s křídlovou maticí.

Po instalaci do vozidla musí deska pevně sedět na ploše zadního sedadla a být opřena na všech stranách i o sedadla přední, která jsou obě seřízena do stejné polohy. Na vzniklou plochu můžeme položit molitanovou "matraci" vystřiženou podle rozměru desky, nebo stačí použit složené deky. Zakrytý prostor mezi sedadly můžeme i nadále používat pro uloženi menších zavazadel.

J. Hadrava, Praha 3

 

Nabíjení akumulátoru

Akumulátor vozu Trabant lze nabíjet jakýmkoliv vhodným nabíječem pro napětí 6 V bez vymontování akumulátoru z vozu. Hlavní přívodní kabely však musí být odpojeny a vyšroubovány zátky z jednotlivých článku. Místnost (např. garáž), ve které je akumulátor nabíjen, musí být větraná a po dobu nabíjeni je v ní zakázaná manipulace s otevřeným ohněm, tj. i kouření.

Bližší informace uvádějí Bezpečnostní předpisy pro obsluhu a manipulaci s el. zařízeními podle ČSN 34 3100 až 34 3106 a stavebními předpisy pro garáže ČSN 73 0080.

-vš-

 

Úprava vnitřního zpětného zrcátka

Chvění a měnění polohy vnitřního zpětného zrcátka ve vozech Trabant 601 odstraníme tak, že vyjmeme držák zrcátka z uložení v kulovém čepu a kuličku opatříme tenkou vrstvičkou tmelu Stukarit (k dostání v drogérii). Povlak pomocí vody rovnoměrně rozetřeme. Po vytvrzení tmelu (pro snadnější nasazení) navlhčíme kuličku a zasuneme ji zpět do kulového držáku. Zrcátko po této nenáročné úpravě výborně drží a nechvěje se.

P. Nuhlíček, Havířov

 

Drobné rady

Klepání ("cvrlikání") motoru Trabant může mít několik příčin:

a) "chudou" směs v důsledku špatně seřízeného karburátoru,

b) nesprávně seřízený předstih zážehu ("velký předstih"),

c) zvětšené množství úsad ve spalovacím prostoru ("zakarbování"), čímž dochází k podstatně většímu kompresnímu poměru. V takovém případě se rovněž stává, že některý výběžek úsad se při zatížení motoru rozžhaví a v tom místě začne prohřívat směs dříve, než je zapálena přeskokem jiskry na elektrodách zapalovací svíčky. Tento jev provází právě charakteristické "cvrlikání" v motoru.

Tyto uvedené příčiny se dají poměrně snadno odstranit.

Někdy se však projevují při jízdě ještě další pazvuky motoru, které mohou být způsobeny nesprávným způsobem jízdy. Na dlouhých rovinných úsecích, kde je možno dosáhnout rychlosti okolo 80 km/h se jiný druh zvuku motoru objeví po nepatrném přidáním plynu. Proto je vhodné občas, tj. vždy asi po ujetí 2 km (např. na dálnici) ubrat úplně plyn a nechat klesnout rychlost vozu pod 80 km/h a pak znovu přidáním plynu naplno dosáhnout předešlé rychlosti a pak plyn ubrat na vhodnou úroveň. Tím se motor dostatečně namaže. Jinak je motor, běžící trvale ve vyšších otáčkách na "málo plynu" v určitém režimu nedostatečně mazán olejem v palivové směsi, jejíž přísun do motoru je značně omezen malým otevřením škrtící klapky karburátoru. V takovém případě může dojít výjimečně i k částečnému krátkodobému "přidření" pístů ve válcích. Po krátkém ochlazení jde motor opět obvykle natočit a pracuje bez zjevných známek poškození. Pokud se motor takto "nepřidřel" vícekrát, nedojde prakticky k jeho poškozeni. Důležité pro Trabanty stejně jako pro další motorová vozidla s dvoudobými motory, je používání správného mísícího poměru benzínové směsi s olejem.

Pro starší typy vozů Trabant je předepsán mísící poměr 33 : 1.

Pro motory novějších Trabantů od r.1976 je předepsán mísící poměr 50 :1, což však znamená, že u stojanů se samočinným mísením nastavujeme předvolbu na hodnotu 40 : 1.

Uvedené mísící poměry jsou podle výrobce dostačující jak v době záběhu motoru, tak pro dlouhé jízdy. Nemá proto cenu "raději pro jistotu" motory přemazávat, protože jednak zbytečně kouří a navíc dochází ve zvětšené míře k utváření úsad ("zakarbonování") ve spalovacím prostoru.

Doba záběhu nového motoru (tj. prakticky i opravovaného) je podle výrobce 2000 km.

Předepsané zapalovací svíčky pro motor Trabant jsou od r. 1975 Isolator 225 (NDR). Této hodnotě odpovídají naše svíčky PAL 14-8, nebo novější PAL N8. "Studenější" zapalovací svíčky 14-9R mají značně vyšší tepelnou hodnotu a způsobují obvykle horší spouštění studeného motoru a při krátkých jízdách např. v městském provozu jsou náchylné k zaolejování. Mimoto zapalovací svíčky s doplňkovým indexem "R" (N8R nebo N9R) mají v izolátoru zabudovaný odrušovací odpor (značka "R"), který je u Trabantů již v koncovém kabelu u svíčky.

-vš-

 

Úprava sedadla

Vlivem vůle ve vodicích kolejničkách, ale také, jednobodovým zajištěním, časem začne přední sedadlo ve vozech Trabant 601 uhýbat ze strany na stranu. Tento nedostatek vadí hlavně řidiči a vzniká nepříjemný pocit v zatáčkách. Uvedenému nedostatku lze zabránit následujícím způsobem.

Obě vodicí kolejničky přivařené k podlaze jsou shodné tzn. obě mají otvory pro zajišťovací kolík. Rovněž zasouvací profily, které jsou přivařeny ze spodu na trubkách sedadel jsou shodné. Střed otvoru v tomto profilu označíme důlčíkem a vyvrtáme do trubky díru Ø 8,5 mm. Ve svěráku ohneme dle náčrtku plech 80 x 20 x 1,5 mm (druhý ohyb uděláme pomocí vhodné podložky o tloušťce 20 mm). Uprostřed plošky vyvrtáme rovněž otvor Ø 8,5 mm. Dle náčrtku ohneme kulatinu Ø 8 mm a vyvrtáme otvor Ø 2 mm pro závlačku na zajištění podložky s pružinou. Před konečným přivařením ohnutého plechu s kolíkem si vyzkoušíme funkci (aby kolík nepřesahoval) a dovnitř vložíme vhodnou pružinu. Veškerou práci a míry máme možnost kontrolovat s originálním zajištěním na levé straně sedáku. Touto jednoduchou úpravou získáme zajištěnou podstatně lepši tuhost sedadla.

P. Nuhlíček, Havířov

 

Zmenšení vnitřní hlučnosti

Vozy Trabant 601 jsou sice lehké a odolné, ale k jejich nectnostem patří větší hlučnost v prostoru pro cestující. Tento nedostatek sice nelze zcela odstranit, ale hlučnost uvnitř se dá přece jen o něco zmenšit. Chceme-li docílit zmenšení vnitřní hlučnosti, můžeme pokrýt především stěnu mezi motorovým prostorem a prostorem pro cestující, a to izolačním nehořlavým materiálem tloušťky 10 až 15 mm, který přilepíme po celé ploše zmíněné stěny. Použitý izolační materiál musí navíc snášet teploty až 80 °C, odolávat benzínu a mastnotám a mít omyvatelný povrch.

Dále lze podstatné snížit hladinu hluku v prostoru pro cestující čalouněním střechy, jako mají např. vozy Škoda. Tato úprava je sice nákladná, neboť jí musí dělat zručný autočalouník, ale vylepší se tím navíc vzhled interiéru a v zimě se dá dosáhnout ve voze také větší teplota.

-vš-

 

Ochrana maznic

Maznice u vozu Trabant jsou vystaveny značnému znečištění a v důsledku toho může dojít až k jejich neprůchodnosti. Tomu lze zabránit jednoduchými krytkami, které si sami můžeme zhotovit.

Na jednu krytku potřebujeme izolační trubičku z PVC (bužírku) vnější Ø 6,5 mm, vnitřní Ø 5,5 mm, délka 30 mm a z téhož materiálu vnější Ø 8 mm, vnitřní Ø 7 mm, délka 20 mm. Tenčí trubičku přehneme o 180° přes špičku slabého šroubováku asi 15 mm od kraje a silnější trubičku, kterou ponoříme do teplé vody, přesuneme ze strany ohybu tak, aby konce trubiček byly v rovině. Takto zhotovenou krytku nasuneme kývavým pohybem na maznici až k šestihranu. Popsaný způsob lze použít na kryt v různých součástí, je však nutné dodržet velikost průměrů trubiček tak, aby nedocházelo k sesouvání vrchní trubičky.

Jar. Sommer, Dřísy

 

Montáž nového karburátoru

Od modelu 1982 jsou automobily Trabant 601 "limuzína" i kombi osazovány novým typem karburátoru s označením 28 HB 4-1 , který umožnil dále snížit množství CO ve výfukových plynech přes to, že i předchozí typ požadovaný limit splňoval. Pro majitele vozů s tímto typem karburátoru je však významnější snížení spotřeby paliva až o 0,5 l/100 km podle způsobu jízdy. Hlavní změnou je osazení vzduchového ventilu do kolena před difuzér karburátoru. Ventil je napojen plastovou hadičkou překlenující škrtící klapku na prostor za směšovací částí difuzéru. Ventil pro přisávání přídavného vzduchu je při běhu naprázdno uzavřen. Sešlápnutím pedálu plynu se zvětší otáčky motoru a působením táhla, které spojuje ovládací páčku škrticí klapky i ovládáni ventilu, dojde k jeho postupnému otevření. Tím dochází přibližně do poloviny největších otáček motoru k přisávání vzduchu do prostoru difuzéru za škrticí klapkou karburátoru. Směs nasávaná do motoru se tím ochudí, což má za následek zmenšení exhalací ve výfukových plynech i spotřeby paliva.1. Hadička přisávání vzduchu, 2. Řídící ventil, 3. Ovládací táhlo

Vzhledem ke konstrukci výstupu přídavného vzduchu za škrticí klapkou se funkce ventilu při vyšších otáčkách motoru ruší i když zůstává ventil otevřený. Cena nového typu karburátoru byla stanovena na 570 Kčs.Výměna nového karburátoru za předchozí typ 28 HB 2,3 není obtížná. Nejprve demontujeme stávající karburátor. Postup demontáže je následující: po otevření kapoty odšroubujeme dvě křídlové matice předního čela, která sejmeme. Uzavřeme přívod paliva a klíčem 17 odšroubujeme šroub, upevňující palivovou hadičku na víku plovákové komory karburátoru. Přitom dáváme pozor, abychom neztratili těsnění. Stáhneme z kolena karburátoru pryžovou hadici vedoucí k tlumiči sání. Šroubovákem povolíme šroubek upevňující lanovod sytiče v držáku nad karburátorem. Klíčem 6 uvolníme vnitřní strunu lanovodu na ovládací páčce sytiče. Celý lanovod z uchycení na horní části karburátoru odpojíme. Zakončení lanka plynu vysuneme z ovládací páčky škrticí klapky karburátoru. Klíčem 17 odšroubujeme dvě upevňovací matice na přírubě karburátoru u motoru. Karburátor vysuneme směrem dopředu a vyjmeme. Za přírubou karburátoru je těsnění a tepelně izolační díl shodného profilu. Došlo-li při demontáži k poškození těsnění, musíme při montáži dát nové. Svorníky příruby jsou u předchozího typu motoru delší a proto nelze nový typ karburátoru nasadit bez demontáže kolena karburátoru. Nesmíme však rozpojit ovládací táhlo přisávacího ventilu v místě šroubení s maticí, neboť by se narušilo jeho seřízení nastavené výrobcem. Táhlo rozpojíme tak, že jej jemným páčením směrem od karburátoru uvolníme v místě kloubového spojení s ovládáním škrticí klapky karburátoru. Pak uvolníme šroub na hrdle kolena karburátoru a toto sejmeme. Zkontrolujeme, zda na přírubě motoru pro osazení karburátoru je izolační díl i těsnění a nasadíme nový karburátor. Na svorníky nejprve nasuneme pružné podložky a našroubujeme matice, které dotáhneme. Na hrdlo karburátoru nasadíme koleno, šroubovákem utáhneme stahovací šroub a na kulový kloub ovládací tyčky nasadíme zpět táhlo ovládání přisávacího ventilu, které jsme před montáží v místě kloubového spojení rozpojili. Na vrchní část karburátoru osadíme lanovod sytiče opačným způsobem, než jsme uskutečnili jeho rozpojení.

Při montáži sytič uzavřeme přesunutím ovládací páčky na horní straně sytiče zcela vlevo. Táhlo sytiče pod přístrojovou deskou ve voze zatlačíme do polohy zavřeno a pak povytáhneme asi o 2 až 3 mm od dorazu úplného zatlačení. Teprve pak dotáhneme upevňovací šroubek na páčce sytiče nad karburátorem. Zabráníme tak nedovření sytiče, zaviněnému pružnosti lanovodu. Do ovládací páčky škrticí klapky dále zaklesneme zakončení lanovodu plynu. Nakonec přišroubujeme přípojný šroub přívodu paliva. Nezapomeneme na podložky! Obtoková hadička přisávaného vzduchu musí být vedena nad přívodem paliva, aby případné kondenzované vlhko mohlo odtéci. Na koleno karburátoru nasadíme pryžovou hadici sání. Vnější doraz škrticí klapky musí dosedat na seřizovací (dorazový) šroub s pružinkou. Není-li tomu tak, uvolníme pojistnou matici průchodového šroubu lanovodu plynu na plášti chlazení a průchozí šroub klíčem 10 zašroubujeme, až páčka škrticí klapky karburátoru dosedne na dorazový šroub. Nyní otevřeme palivový kohout a spustíme motor. Seřizovacím (dorazovým) šroubem nastavíme otáčky běhu naprázdno (700 l/min). Seřídíme délku lanovodu ovládání plynu a dotáhneme pojistnou matici průchozího šroubu. Nejdou-li ustálit otáčky běhu naprázdno, je možné seřídit bohatost směsi samostatným seřizovacím šroubkem. Jeho uvolňováním se na rozdíl od dřívějších typů směs ochuzuje a naopak. Konstrukce okruhu běhu naprázdno nyní nedovoluje obohatit směs nad dovolenou hodnotu, ale jen ochudit. Dochází-li k přehřívání válce č. 2 (pravý ve směru jízdy), snížíme jeho předstih ze 4 na 3 mm. I v tomto případě se projevuje výhoda montáže součástí nových typů na dřívější bez nutnosti složitých úprav.

M. Fresar, Praha

 [Nahoru] [Obsah] [Index]